Rok 2008 bude rokem Číny. Olympijské hry – nepochybně dokonale zorganizované, bez jediného protestujícího, bezdomovce, náboženského disidenta či jiného kazisporta na dohled – pravděpodobně pozvednou čínskou globální prestiž. Zatímco americká ekonomika je stahována do bažiny nedobytných dluhů za nemovitosti, Čína bude nadále vzkvétat. Díky vzrušujícím novým budovám projektovaným nejvěhlasnějšími architekty světa budou Peking a Šanghaj vypadat jako vzory modernosti jedenadvacátého století. V každoročních seznamech nejbohatších lidí světa přibude Číňanů. A čínští umělci budou na mezinárodních aukcích dosahovat cen, o nichž se ostatním může jen zdát.
Vycouvat z pokraje bídy a krvavé tyranie během jedné generace je obrovský výkon a patří se vzdát za to Číně poctu. Úspěch Číny je ale také nejvážnější výzvou, jíž od vzestupu fašismu ve 30. letech 20. století čelí liberální demokracie.
Není to tím, že by Čína představovala vojenskou hrozbu: válka se Spojenými státy, ba i s Japonskem je jen fantazií v představách několika ultranacionalistických pomatenců a paranoiků. Bez ohledu na dopady na životní prostředí boduje čínský politicko-ekonomický model a v oblasti idejí vypadá jako přitažlivá alternativa k liberálně demokratickému kapitalismu.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Antara Haldar
advocates a radical rethink of development, explains what went right at the recent AI Safety Summit, highlights the economics discipline’s shortcomings, and more.
The prevailing narrative that frames Israel as a colonial power suppressing Palestinians’ struggle for statehood grossly oversimplifies a complicated conflict and inadvertently vindicates the region’s most oppressive regimes. Achieving a durable, lasting peace requires moving beyond such facile analogies.
rejects the facile moralism of those who view the ongoing war through the narrow lens of decolonization.
The far-right populist Geert Wilders’ election victory in the Netherlands reflects the same sentiment that powered Brexit and Donald Trump’s candidacy in 2016. But such outcomes could not happen without the cynicism displayed over the past few decades by traditional conservative parties.
shows what Geert Wilders has in common with other ultra-nationalist politicians, past and present.
Rok 2008 bude rokem Číny. Olympijské hry – nepochybně dokonale zorganizované, bez jediného protestujícího, bezdomovce, náboženského disidenta či jiného kazisporta na dohled – pravděpodobně pozvednou čínskou globální prestiž. Zatímco americká ekonomika je stahována do bažiny nedobytných dluhů za nemovitosti, Čína bude nadále vzkvétat. Díky vzrušujícím novým budovám projektovaným nejvěhlasnějšími architekty světa budou Peking a Šanghaj vypadat jako vzory modernosti jedenadvacátého století. V každoročních seznamech nejbohatších lidí světa přibude Číňanů. A čínští umělci budou na mezinárodních aukcích dosahovat cen, o nichž se ostatním může jen zdát.
Vycouvat z pokraje bídy a krvavé tyranie během jedné generace je obrovský výkon a patří se vzdát za to Číně poctu. Úspěch Číny je ale také nejvážnější výzvou, jíž od vzestupu fašismu ve 30. letech 20. století čelí liberální demokracie.
Není to tím, že by Čína představovala vojenskou hrozbu: válka se Spojenými státy, ba i s Japonskem je jen fantazií v představách několika ultranacionalistických pomatenců a paranoiků. Bez ohledu na dopady na životní prostředí boduje čínský politicko-ekonomický model a v oblasti idejí vypadá jako přitažlivá alternativa k liberálně demokratickému kapitalismu.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in