0

Nesprávné ponaučení z Mnichova

NEW YORK – Tento měsíc uplyne sedmdesát let ode dne, kdy britský premiér Neville Chamberlain podepsal v Mnichově dokument, jenž Německu umožnil ukrojit pro sebe velký kus Československa. Takzvaná „mnichovská dohoda“ byla později pokládána za opovrženíhodnou zradu státu, jejž Chamberlain označil za „vzdálenou zemi, o níž málo víme“. Mnozí lidé to ovšem tehdy vnímali jinak.

Chamberlainovo přesvědčení, že Velká Británie ještě není připravena na válku s nacistickým Německem a že diplomacie a kompromis představují bezpečnější postup, sdílela ve skutečnosti řada Evropanů, kteří z osobní zkušenosti znali strašlivé důsledky války. Chamberlain nicméně vstoupil do dějin jako zbabělec a jeho politika „appeasementu“ ve vztahu k nacistickému Německu bývá často uváděna jako příčina Hitlerova následného tažení s cílem dobýt zbytek Evropy.

Chamberlain se pravděpodobně mýlil. Británie a Francie mohly Německo zastavit. „Mnichov 1938“ představoval jeden ze vzácných okamžiků v dějinách demokracií, kdy byla obezřetná diplomacie chybou. Zapotřebí zde bylo neústupného romantického hrdiny, jenž by byl ochoten riskovat osud svého národa tím, že by bojoval dál, „ať to stojí, co to stojí“, jak prohlásil Winston Churchill.

Slavné je varování George Santayany, že „ti, kdo se nedokážou poučit z historie, jsou odsouzeni k jejímu zopakování“. Historie však dává řadu ponaučení, z nichž některá jsou navzájem protichůdná, a nikdy se neopakuje úplně stejně. Přílišná pozornost věnovaná minulosti nás někdy může ošklivě zavést na scestí. V čem přesně se tedy svět z Mnichova 1938 poučil?