0

Filozofové znalí světa

John Maynard Keynes, zřejmě největší národohospodář 20. století, jednou řekl, že z dlouhodobého hlediska určují ideje a intelektuálové běh dějin stejnou měrou jako politici. Neměl na mysli poradce ani tvůrce programů pro okamžité použití či autory projevů pro prezidenty a ministerské předsedy. Nešlo mu ani o komentátory novin a televizí nebo o učence, jejichž spisy tvoří hudební kulisu politiky. Poukazoval na původce skutečně plodných myšlenek, jako bylo jeho přesvědčení, že kapitalismus je občas potřeba zachránit státními intervencemi, které ovlivní agregátní poptávku.

Samozřejmě, Keynes nám také připomněl, že v dlouhodobém výhledu jsme všichni mrtví. Když jeho vliv dosahoval vrcholu - v 50. a především v 60. letech - Keynes opravdu byl po smrti. Jiní, kteří kdysi inspirovali (je-li to správné slovo) totalitní hrozby 20. století, byli po smrti mnoho let, než se jejich myšlenky uskutečnily. Politický vliv intelektuálů je tedy zřídka okamžitý. Musí dočkat svého času.

To souvisí s další vlastností velkých idejí, které vymezují historická období, jmenovitě s faktem, že pocházejí z periferie převládajících ortodoxií. Při svém vzniku a zveřejnění se tyto myšlenky zdají téměř bezvýznamné a každopádně mimo rytmus ducha doby.

To platilo pro ,,Cestu do otroctví" Friedricha von Hayeka i pro ,,Otevřenou společnost a její nepřátele" Karla Poppera, dvě knihy vydané na konci druhé světové války. Jejich skutečný triumf přišel až v roce 1989, když se zhroutil komunismus a vznikající nové společnosti potřebovaly jazyk, kterým by vyjádřily své cíle. Nebylo náhodou, že se pak obě knihy dočkaly překladů do téměř všech jazyků východní a jihovýchodní Evropy.