0

Největší tlumič otřesů na světě

MNICHOV – Řada angloamerických ekonomů v čele s nositelem Nobelovy ceny za loňský rok Paulem Krugmanem obviňuje od loňského podzimu Německo, že nedostatečně bojuje se světovou hospodářskou krizí a že se „veze“ na stimulačních programech jiných zemí. List Financial Times se nedávno dotázal, kde jsou němečtí ekonomové, kteří obhajují politiku Německa, čímž vyjádřil předpoklad, že tito ekonomové sice s vládní politikou nesouhlasí, ale jsou příliš zbabělí, než aby to řekli veřejně, a raději se přizpůsobují rituálům německé „konsensuální společnosti“. Z německého hlediska je tato diskuse směšným překroucením pravdy.

Německo zavedlo dva ekonomické stimulační programy v celkové hodnotě 80 miliard eur neboli 3,2% HDP, přičemž 1% HDP bude realizováno v roce 2009. Na první pohled je to opravdu méně než objem amerického programu, který dosahuje celkové výše 6,2% HDP, přičemž 2% HDP budou vynaložena v letošním roce. Tento dojem je však klamný, poněvadž ke stabilizaci světové ekonomiky již přispívá německý stát prostřednictvím přirozené pružnosti svého rozsáhlého systému sociálních dávek.

Díky štědré německé politice pojištění v nezaměstnanosti jsou lidé schopni udržet si úroveň spotřeby i v případě, že přijdou o práci. Německo zná dokonce i krátkodobé dávky umožňující firmám snížit pracovní dobu zaměstnanců, přičemž ztrátu výdělku částečně kompenzuje stát. Bez této krátkodobé apanáže by byl průměrný počet nezaměstnaných v roce 2009 o 300 000 osob vyšší, než je dnes.

Současně platí, že více než 40% dospělé populace Německa (důchodci, příjemci sociálních dávek, nezaměstnaní, oběti nehod, studenti) pobírá nějakou formu státních transferů – zejména to platí o východním Německu –, přičemž zátěž zaměstnanců ve formě daní a plateb sociálního pojištění je vysoká. To sice bezpochyby brzdí dlouhodobý hospodářský růst a způsobuje obrovské strukturální problémy, ale současně to znamená, že stát reaguje extrémně proticyklicky a do značné míry stabilizuje ekonomiku, z čehož má prospěch celý svět.