0

Svět po Bushovi

LONDÝN – V bruselské galerii visí úchvatný obraz od Brueghela. Na britského básníka W. H. Audena udělal tak velký dojem, že o něm dokonce napsal báseň.

Obraz zachycuje Ikara, jak se s roztavenými křídly řítí do vodního hrobu. Nezdá se, že by to někoho příliš zajímalo. Svět běží dál: sedláci dál orají pole a pokračují v životě. O dramatický Ikarův pád nejeví pražádný zájem.

Mnohdy se zdá, že se reálný život odvíjí podobně, bez ohledu na novinové titulky a významné události. Prezident George W. Bush se tedy na konci roku vrátí do texaského Crawfordu. Zaregistruje to vůbec někdo? Záleží na tom ještě někomu? Křídla si spálil leckde, od Iráku po Guantánamo, a tak už dnes působí jako včerejší zpráva a jeho nohsledi na veřejných akcích pečlivě nahánějí jeho posluchače do předních řad, aby nebyla absence zájmu o to, co dělá a říká, příliš nápadná.

Jeho odchodu bychom si však měli všímat více, a to nikoliv kvůli tomu, co jeho nepřítomnost umožní, nýbrž kvůli tomu, co zůstane absolutně stejné. Zamysleme se nad čtyřmi příklady.