0

Drolící se blízkovýchodní pilíře Západu

LONDÝN – Před dvě stě lety předznamenal Napoleonův příchod do Egypta vznik moderního Blízkého východu. Dnes, téměř 90 let po zániku Osmanské říše, 50 let po skončení kolonialismu a osm let po zahájení války v Iráku, naznačují revoluční protesty v Káhiře, že možná probíhá ještě jeden posun.

Tři pilíře, na kterých stál vliv Západu na Blízký východ – totiž silná vojenská přítomnost, komerční vazby a řetězec států závislých na dolaru –, se hroutí. V důsledku toho je možné, že Blízký východ, který se vynoří v nadcházejících týdnech a měsících, bude pro Západ mnohem obtížněji ovlivnitelný.

První pilíř – vojenská přítomnost – sahá do doby francouzské a britské okupace některých částí Osmanské říše po první světové válce a posílily ho vojenské vazby, které zde během studené války navázaly Spojené státy a Sovětský svaz. V roce 1955 byl Západ dokonce tak silný, že pozoruhodným způsobem spojil Turecko, Irák, Írán a Pákistán do svého druhu západoasijské obdoby NATO známé jako „Bagdádský pakt“.

Také jomkipurská válka v roce 1973 byla hezkým dokladem západního a sovětského vojenského vlivu. Egyptská armáda odpalovala československé rakety ráže 130 mm, zatímco syrské migy bojovaly nad Golanskými výšinami s izraelskými skyhawky. Americký a sovětský vliv se však neomezovaly jen na bitevní pole, neboť obě země dávaly svou přítomnost cítit také vysoko ve struktuře velení. Během studené války zase vojenské instalace v Perském zálivu chránily dodávky ropy Západu a odrazovaly baasistický Irák i Írán ajatolláha Rúholláha Chomejního od uchvácení drahocenných ropných vrtů nebo zaškrcení exportních tras.