0

Neskutečná síla slabého dolaru

Bylo nebylo, do roku 1997 byl schodek běžného účtu platební bilance Spojených států poměrně malý - činil pouhé jedno procento HDP. Od té doby se však deficit dramaticky zvyšoval: od 2,7% HDP v roce 1999 přes 3,5% HDP v roce 2001 až po letošních odhadovaných 4,7% HDP. Pro rok 2004 můžeme očekávat stejnou písničku, neboť deficit běžného účtu by měl dosáhnout 5,1% HDP, a to i přes prognózy, podle nichž poroste americká ekonomika podstatně rychleji než ekonomiky většiny jejích obchodních partnerů.

Jak dlouho ještě bude zbytek světa financovat vnější deficit Spojených států? A co se stane, jakmile to přestane dělat?

Schodek běžného účtu platební bilance Spojených států je očividně neudržitelný. A jak kdysi říkal Herb Stein, dnes již zesnulý ekonom a bývalý poradce prezidenta Richarda Nixona, je-li něco neudržitelné, pak to jednoho dne ustane. Já osobně jsem si kdysi myslel, že deficit běžného účtu USA ustane ve chvíli, kdy se zbytek světa ,,vybalancuje" - jakmile se Japonsko vzpamatuje z desetiletí trvající stagnace a jakmile západní Evropa restrukturalizuje svou ekonomiku, rozproudí agregátní poptávku a sníží míru své nezaměstnanosti na rozumnou úroveň. S každým dalším uplynulým rokem se však toto ,,vybalancovávání" - rapidní růst ve zbytku světa zvyšující poptávku po americkém exportu - jeví jako stále méně pravděpodobné.

Druhou možností, jak by schodku běžného účtu mohla být učiněna přítrž, je ukončení přílivu kapitálu do Ameriky. Jak kdysi říkával zesnulý Rudi Dornbusch (který působil jako autor této série komentářů přede mnou), neudržitelné přílivy kapitálu vždy vydrží mnohem déle než ekonomové, kteří mají sklon zaměřovat se na podstatu a věřit možnému. Investoři financující příliv kapitálu i země, která tyto peníze získává, si vždy vymyslí důvody, proč příliv kapitálu tentokrát je udržitelný, jelikož odráží předpokládanou trvalou transformaci podstaty.