0

Válka s terorismem po Iráku

Oslnivá vojenská vítězství v Afghánistánu a v Iráku nás mohou uvádět v omyl ohledně války s terorismem. Kdyby se jednalo výhradně o záležitost ničemných států, dalo by se usuzovat, že dochází k pokroku. Rozvoj technologií ovšem dává ničivé možnosti, které se kdysi omezovaly především na vlády a armády, do rukou deviantních skupin a jedinců.

I když se prokáže, že je nemožné zabránit všem teroristickým incidentům, snížení jejich četnosti a omezení jejich smrtonosného potenciálu bude mít velký vliv na jejich dopady na společnost. Svět potřebuje mnohavrstevnou strategii, která delegitimizuje útoky na civilisty jako způsob boje, odradí státy od toho, aby poskytovaly zdroje nebo útočiště těm, kdo takové metody boje využívají, opevní naše domácí cíle, zbaví teroristy snadného přístupu ke zbraním hromadného ničení a omezí pobídky k používání terorismu.

Vojenská opatření nesmí řešit větší část problému, ale občas jsou zásadní. Připravit Al Kajdu o její afghánské útočiště nebylo sice dostatečným krokem, ale bylo to nezbytné. Počet států financujících terorismus se za posledních deset let snížil. Diplomacie opřená o vojenskou hrozbu dokáže toto číslo ještě dále snížit. Některé rozpadající se státy mají tak zmatečnou organizační strukturu, že není možné jen odstrašovat od poskytování útočišť teroristům. V takových případech může být na místě vojenská pomoc, v jiných může být nezbytná intervence.

Nejúčinnější přední linií obrany často bývá výměna zpravodajských informací a policejní spolupráce. Kvůli citlivosti zdrojů a nebezpečí vyzrazení většina této práce probíhá prostřednictvím bilaterálních smluv. Multilaterální spolupráce je možná při sledování finančních toků, kde může pomoci zbavit teroristy prostředků a dále zpřístupnit užitečné informace. Výměnu informací by bylo možné zlepšit zvýšením rozpočtů nedostatečně financovaných organizací, jako je Interpol.