2

Cena za ekonomickou nevědomost

LONDÝN – Politici jsou mistry v přehazování zodpovědnosti. Cokoliv se stane dobrého, odráží to jejich výjimečný talent a úsilí; cokoliv se stane špatného, může za to někdo jiný či něco jiného.

Ekonomie je pro tuto strategii klasickým oborem. Tři roky poté, co se globální ekonomika bezmála zhroutila, se chatrné zotavení ve většině rozvinutých zemí již téměř vyčerpalo a hospodářská ochablost těchto ekonomik s sebou stáhne i zbytek. Experti žehrají na „recesi s dvojitým dnem“, ale v některých zemích první pokles nikdy neskončil: řecký HDP klesá už tři roky.

Když požádáme politiky, aby tyto žalostné výsledky vysvětlili, jednohlasně odpovědí: „My za to nemůžeme.“ A pak stále dokola opakují, že zotavení ztroskotalo kvůli krizi v eurozóně. Tím však celý problém stavějí na hlavu. Krize v eurozóně nevykolejila zotavení, ale je výsledkem absence zotavení. Je to přirozený, předvídatelný a také (mnohými) předvídaný výsledek záměrné politiky stlačování agregátní poptávky v čelních evropských zemích.

Tato politika musela zákonitě vyvolat finanční krizi, protože zanechala vládám a bankám vyčerpaná aktiva a větší dluhy. Navzdory úspornému programu se předpověď britského strukturálního schodku pro letošní rok zvýšila ze 6,5% na 8% – což si vyžádá dodatečné škrty ve výši 22 miliard liber (34,6 miliard dolarů) ročně. Premiér David Cameron a ministr financí George Osborne to přičítají krizi v eurozóně; ve skutečnosti je však na vině jejich vlastní ekonomická negramotnost.