Umberto Eco Massimo Valicchia/ZumaPress

Virtuální imaginace

MILÁN: Stanou se knihy díky moci počítačů a internetu nekonečnou „hypertextovou strukturou“, jejíž čtenář je zároveň jejím autorem?

Dnes existují dva druhy knih: ty, které čteme, a ty, k nimž se obracíme pro radu. Knihu ke čtení začínáme číst na první straně, kde autor sděluje, že – dejme tomu – byla spáchána vražda. V četbě pak pokračujeme až do konce, kde vyjde najevo, kdo je vrah. Konec knihy, konec čtení. Stejným způsobem čteme filozofii, například Husserla. Na první straně knihy autor zahajuje úvahu a potom klade řadu otázek, aby předvedl, jak došel ke svému závěru.

Naopak encyklopedie nejsou od toho, abychom je četli od začátku do konce. Chceme-li zjistit, zda je možné, že se Kant setkal s Napoleonem, otevřeme díly K a N, kde zjistíme, že Napoleon se narodil roku 1769 a zemřel v roce 1821 a že Kant se narodil roku 1724 a zemřel v roce 1804. Zjistíme, že ti dva se opravdu mohli setkat. Chceme-li vědět víc, podíváme se do Kantova životopisu. Životopis Napoleonův, jenž se během svého života setkal s mnoha osobnostmi, by totiž mohl jeho setkání s Kantem opomenout; Kantova biografie nikoliv.

https://prosyn.org/9Ark6wGcs