Umberto Eco Massimo Valicchia/ZumaPress

Virtuální imaginace

MILÁN: Stanou se knihy díky moci počítačů a internetu nekonečnou „hypertextovou strukturou“, jejíž čtenář je zároveň jejím autorem?

Dnes existují dva druhy knih: ty, které čteme, a ty, k nimž se obracíme pro radu. Knihu ke čtení začínáme číst na první straně, kde autor sděluje, že – dejme tomu – byla spáchána vražda. V četbě pak pokračujeme až do konce, kde vyjde najevo, kdo je vrah. Konec knihy, konec čtení. Stejným způsobem čteme filozofii, například Husserla. Na první straně knihy autor zahajuje úvahu a potom klade řadu otázek, aby předvedl, jak došel ke svému závěru.

Naopak encyklopedie nejsou od toho, abychom je četli od začátku do konce. Chceme-li zjistit, zda je možné, že se Kant setkal s Napoleonem, otevřeme díly K a N, kde zjistíme, že Napoleon se narodil roku 1769 a zemřel v roce 1821 a že Kant se narodil roku 1724 a zemřel v roce 1804. Zjistíme, že ti dva se opravdu mohli setkat. Chceme-li vědět víc, podíváme se do Kantova životopisu. Životopis Napoleonův, jenž se během svého života setkal s mnoha osobnostmi, by totiž mohl jeho setkání s Kantem opomenout; Kantova biografie nikoliv.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/9Ark6wG/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.