0

Závojové války

Nošení závojů prožívá na celém světě comeback. Ať už jsou to šátky pokrývající jen hlavu (tzv. „hidžáby“), obličej i hlavu („čádory“ a „burky“) nebo celé tělo, zahalené ženy dnes potkáváme snad všude – na ulici, ve školách i v parlamentech.

Proč se tento zvyk vrací? Závoj má sice mít kořeny v tradici, ale jeho znovuoživení je spíš reakcí na dnešní společenskou a politickou nestabilitu. Do Afghánistánu a jiných částí Asie přišel nárůst náboženské ortodoxie po pádu komunistických režimů, v Íránu se objevil po svržení šáha. V Egyptě, Saúdské Arábii a vesměs na celém Blízkém Východě má znovuobjevení závoje ještě řadu dalších příčin: tvrdí se, že je to jeden z důsledků arabské prohry s Izraelem v roce 1967, jiní soudí, že k tomuto jevu dochází v souvislosti s rozpadem snu o arabské jednotě.

Tato návaznost na politiku – o zahalování se v koránu téměř nemluví – ještě více nasvědčuje tomu, že je tento zvyk společenským a náboženským konstruktem: zahalování umožňuje vytvořit jakousi bezprostřední politickou identitu – „okamžitou tradici“ –, která je o to silnější, je-li nošení závoje vynucováno společensky závaznými pravidly. Taková pravidla mohou přicházet seshora, tj. od vlády nebo prostřednictvím výnosů, jež tlumočí základní články islámské víry, ale i zezdola, tedy prostřednictvím společných norem a společenského tlaku.

Vychází-li takový podnět zezdola, od rodiny a okolí, reaguje na něj stát obvykle silnými protiopatřeními. Turecko tak zakázalo šátky na hlavu ve státních školách a univerzitách. Opatření proti studentkám, které zákazu nedbaly a do školy dále docházely v šátcích, končívaly nejen vyloučením, ale i neuznáním absolventského titulu. Šátek na hlavu je zakázán také v tureckém parlamentu.