0

Varianty nezaměstnanosti

BERKELEY – Z překvapivě mnoha stran dnes slýcháme, že vlády v Evropě a Severní Americe a jejich centrální banky by měly ustoupit od expanzivních politik, jež doposud ve snaze povzbudit tvorbu pracovních míst uskutečňovaly. Vysoká nezaměstnanost, která v současnosti severoatlantickou oblast postihuje, není podle tvrzení kritiků vládních pobídek cyklická, nýbrž „strukturální“, a tudíž ji politikami posilujícími agregátní poptávku nelze zmírnit.

Budu první, kdo řekne, že strukturální nezaměstnanost představuje skutečné a vážné riziko. Když lidem, kteří by za jiných okolností mohli být šťastnou, zdravou a produktivní součástí pracovních sil, scházejí dovednosti, sebedůvěra, sociální sítě a zkušenosti potřebné k nalezení práce, za niž se vyplatí jim dávat mzdu, máme zjevně problém. A zůstane-li nezaměstnanost v Evropě a Severní Americe zvýšená ještě dva tři roky, je velice pravděpodobné, že se k němu budeme muset postavit čelem. Vždyť nic nepromění cyklickou nezaměstnanost ve strukturální jistěji než vleklá nezaměstnanost.

Platí to ale už dnes? Vyvolává současná situace dojem, že největším problémem, na nějž evropské a severoamerické ekonomiky narážejí, je strukturální nezaměstnanost? Nevyvolává.

Připomeňme si, jak strukturální nezaměstnanost vypadá. Ekonomika je v depresi a nezaměstnanost není vysoká kvůli ochablé agregátní poptávce v důsledku propadu útrat, ale proto, že „strukturální“ faktory zapříčinily nesoulad mezi dovednostmi pracovních sil a rozložením poptávky. Struktura poptávky spotřebitelů neladí s profesemi, jež jsou pracující schopni vykonávat.