Americká prezidentská krása

NEW YORK – Jaký je smysl prezidentské debaty? V kontextu amerických prezidentských voleb je „debata“ poněkud nepřípadný pojem. Když se bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy utkal se svým socialistickým vyzývatelem Françoisem Hollandem, tak to byla debata – oba kandidáti řešili podstatná témata a jejich diskuse trvala více než dvě hodiny. Naproti tomu prezidentské debaty ve Spojených státech jsou spíše jevištními výstupy, před nimiž se odpovědi na všechny myslitelné otázky donekonečna nacvičují s týmy koučů a poradců.

Kandidáti v amerických debatách promlouvají k pečlivě vybraným novinářům, kteří zřídkakdy položí návaznou otázku. A výkony kandidátů se nehodnotí ani tak podle obsahu jejich argumentů, jako spíše podle jejich prezentace, řeči těla, tiků v obličeji, nestřežených povzdechů, úsměvů a ušklíbnutí či bezděčného obrácení očí v sloup. Projevil se kandidát jako snob, nebo jako přátelský chlapík, kterému lze věřit? Působí úsměvy opravdově, nebo vyumělkovaně?

Tato „optika“ může mít obrovskou důležitost. Koneckonců se tvrdí, že Richard Nixon prohrál v roce 1960 svůj souboj s Johnem Kennedym v televizi: Kennedy působil jako vyrovnaný a pohledný muž, zatímco Nixon se mračil do kamery a po jednodenním strništi mu stékal pot. Jimmy Carter zase v debatách s Ronaldem Reaganem v roce 1980 působil dojmem samolibého člověka bez špetky humoru, zatímco Reagan vrhal obraz kamarádského starého strejdy. Carter prohrál.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/UTIqEKq/cs;