BERKELEY – Zdá se, že centrální bankéři a vlády v celém severoatlantickém regionu jsou většinou bezmocní ve snaze obnovit ve svých ekonomikách plnou zaměstnanost. Evropa sklouzla zpátky do recese, aniž se pořádně zotavila z krize, která započala v roce 2008. Ekonomika Spojených států roste v současné době tempem 1,5% ročně (přibližně o celý procentní bod méně, než je její potenciál) a růst může zpomalit kvůli letošní malé fiskální kontrakci.
Průmyslové tržní ekonomiky trpí periodickými finančními krizemi, po nichž následuje vysoká nezaměstnanost, a to nejméně od roku 1825, kdy všeobecná panika způsobila pád Bank of England. Takové epizody jsou špatné pro všechny – pro zaměstnance, kteří ztratí pracovní místa, pro podnikatele a akcionáře, kteří přijdou o zisky, pro vlády, jimž se propadne daňový výnos, i pro držitele dluhopisů, kteří trpí důsledky bankrotů – a měli jsme téměř dvě staletí na to, abychom zjistili, jak se s nimi vypořádat. Proč tedy vlády a centrální banky selhaly?
Existují tři důvody, proč se úřadům nemusí podařit obnovit po poklesu rychle plnou zaměstnanost. Tak především mohou neukotvená inflační očekávání a strukturální obtíže znamenat, že se snaha o pozvednutí poptávky projeví téměř výlučně v rychlejším růstu cen a jen minimálně ve vyšší zaměstnanosti. Toto byl problém v 70. letech, ale teď to problém není.
BERKELEY – Zdá se, že centrální bankéři a vlády v celém severoatlantickém regionu jsou většinou bezmocní ve snaze obnovit ve svých ekonomikách plnou zaměstnanost. Evropa sklouzla zpátky do recese, aniž se pořádně zotavila z krize, která započala v roce 2008. Ekonomika Spojených států roste v současné době tempem 1,5% ročně (přibližně o celý procentní bod méně, než je její potenciál) a růst může zpomalit kvůli letošní malé fiskální kontrakci.
Průmyslové tržní ekonomiky trpí periodickými finančními krizemi, po nichž následuje vysoká nezaměstnanost, a to nejméně od roku 1825, kdy všeobecná panika způsobila pád Bank of England. Takové epizody jsou špatné pro všechny – pro zaměstnance, kteří ztratí pracovní místa, pro podnikatele a akcionáře, kteří přijdou o zisky, pro vlády, jimž se propadne daňový výnos, i pro držitele dluhopisů, kteří trpí důsledky bankrotů – a měli jsme téměř dvě staletí na to, abychom zjistili, jak se s nimi vypořádat. Proč tedy vlády a centrální banky selhaly?
Existují tři důvody, proč se úřadům nemusí podařit obnovit po poklesu rychle plnou zaměstnanost. Tak především mohou neukotvená inflační očekávání a strukturální obtíže znamenat, že se snaha o pozvednutí poptávky projeví téměř výlučně v rychlejším růstu cen a jen minimálně ve vyšší zaměstnanosti. Toto byl problém v 70. letech, ale teď to problém není.