0

Unie a drak

Tento měsíc si Čína a Evropská unie připomínají 30. výročí oficiálních vztahů. Během této doby došlo k dramatickým změnám jak uvnitř Číny, tak v povaze těchto vztahů. Jak se však vzájemné vazby budou vyvíjet v příštích třiceti letech? Budou Čína a EU soupeři nebo partneři?

Před Čínou i před EU stojí mnoho výzev. První jsou výzvy hospodářské. Čínský rozvoj byl v posledních letech velkolepý. Avšak prudký růst vždy vyvolává neklid a Čína jej bude muset omezovat a zvládat. Jak se integruje do světového hospodářství, bude muset usilovat o udržení růstu a zároveň o ochranu životního prostředí a vykořeňování chudoby a nerovnosti. Jedná se o znepokojivě náročné úkoly a Čína se s nimi nemůže vypořádat sama.

Vskutku, udržitelný rozvoj je výzvou jak pro Čínu, tak pro Evropu. Ostatně, zdaleka nejdůležitějším činitelem, který rozhodne, zda naši potomci a jejich potomci povedou bezpečné, zdravé a plodné životy, je to, zda světové přírodní ekosystémy přežijí tlaky, jež na ně vyvíjí moderní civilizace. Nedávná zpráva OSN varovala, že už jsme vstoupili do nebezpečného pásma. Bezpočtu suchozemských i mořských ekosystémů hrozí, že budou navždy zničeny, přičemž důsledky lze jen těžko předvídat.

Jednou stinnou stránkou rychlého růstu Číny je její vzrůstající poptávka po energiích a přibývající emise CO2, jež ji doprovázejí. Čína se rychle mění v jednoho z celosvětově největších dovozců ropy a plynu. Světový energetický výhled na rok 2004 vydaný Mezinárodní agenturou pro energii předpovídá, že od současnosti do roku 2030 vzroste globální poptávka po energiích zhruba o 60%, přičemž Čína a Indie budou tvořit téměř dvě třetiny tohoto nárůstu.