PAŘÍŽ – Valné shromáždění Organizace spojených národů je jediný světový orgán, v němž hlasují všechny země světa, přičemž převažuje většinový princip. Ve Valném shromáždění OSN neexistuje požadavek jednomyslnosti ani právo veta, což je zřejmě důvod, proč do snahy bojovat proti změně klimatu nebylo vtaženo. Přesto právě Valné shromáždění je jediným místem, kde se lze vyhnout obstrukcím velkých zemí – třeba těch, které při kodaňských rozhovorech o globálním klimatu předvedly Čína a Spojené státy.
Samozřejmě že OSN u tématu změny klimatu hraje významnou roli už delší dobu. Od doby, kdy byla roku 1992 v Rio de Janeiru podepsána Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, téměř každý rok se sešla „Konference smluvních stran“ (COP). Tyto schůzky jsou často odborné a diskuse se obvykle vedou mezi velvyslanci. Tu a tam však jejich přípravné práce vyžadují, aby se přijalo rozhodnutí na ministerské úrovni, či dokonce na úrovni hlavy státu či vlády. Právě tak tomu bylo v případě Kjóta roku 1997 a znovu na COP15 v Kodani.
Můžeme si připomenout, že do Kjóta přijížděla řada delegací rezignovaně ochotná akceptovat myšlenku daně z emisí skleníkových plynů, případně alespoň z oxidu uhličitého, nejběžněji se vyskytujícího skleníkového plynu. Americká delegace, vyslaná vládou rozhodnutou snižovat míru intervence státu do ekonomiky, se prohlásila za vehementního odpůrce této myšlenky.
Americká delegace navrhla plán, který se od diskutovaného naprosto lišil. Podle amerického plánu měly emise podléhat povolenkám a kvótám, s nimiž by bylo možné obchodovat na trhu k tomuto účelu vytvořeném.
Právě tento plán byl nakonec v Kjótu zvolen s nadějí, že jej USA, tedy jeho navrhovatel, ratifikují. Čína a Indie tehdy chyběly a Rusko se myšlence zpěčovalo. Jenže USA ratifikovat Kjótský protokol odmítly.
Jedinou skupinou států, která jeho realizaci brala vážně, byla Evropská unie. Evropský systém kvót, omezený na výrobce elektřiny a zpracovatele materiálů, dva největší zdroje emisí, funguje už od roku 2005.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Kodaňská konference COP15 měla sestavit následnickou úmluvu, která by vstoupila v účinnost, až Kjótský protokol v roce 2012 vyprší. Čtyřdenní diskuse světových lídrů ale skončila fiaskem. Aklamací byl vágně přijat čtyřstránkový dokument, ale k hlasování předložen nebyl. Vyjádřil sice naději, že cílem mezinárodního úsilí bude omezit globální oteplování během jedenadvacátého století na dva stupně Celsia, ale mlčí o způsobech jak toho dosáhnout – chybí jak závazky co do množství emisí, tak systém celosvětového měření či dohledu.
Takový neúspěch nesmírně škodí. Bez vládních závazků nemůže vzniknout snaha o účinné omezení uhlíkových emisí, což znamená, že až svět konečně začne konat, bude tím těžší tempo změny klimatu zpomalit a její důsledky zmírnit. Evropa si navíc odnesla pochybnosti o svém systému kvót, který sám o sobě zatím nefunguje právě nejlépe.
Víc než polovina ze 43 členů Aliance malých ostrovních států má za to, že rozhodnutí nedělat nic a nechat hladiny oceánů stoupat lze považovat za totéž co schvalování vraždy. Nejmenší z nich, Tuvalu, kde žije 11 tisíc obyvatel, už hledá místo, kam evakuuje své občany, až ostrov zatopí voda. Víc než polovina území Bangladéše, domov 100 milionů obyvatel, je ohrožena zaplavením, stejně jako čtvrtina území Nizozemska obydleného 16 miliony lidmi.
Většina potenciálních klimatických běženců skončí v rozsáhlých pásech sílícího sucha – na Středním východě, ve středomořském regionu, střední Číně a v USA. Některé prognózy říkají, že k této migraci dojde už ve druhé půli současného století.
Vzhledem k rozsahu hrozící katastrofy si svět nemůže dovolit nechat věci tak, jak jsou. Ovšemže proces vyjednávání se nezastavil. I napříště se budou konat konference o změně klimatu. Ta příští ale zřejmě povede k vážnému zúčtování. Lidé i vlády nutně projeví své rozhořčení nad skutečností, že v Kodani nebyla uzavřena závazná dohoda, navzdory ochotě mnoha přítomných.
Naštěstí bylo v Kodani dosaženo dílčích úspěchů, které umožní restart procesu. Tento restart ale musí začít bezodkladně a místem, kde je třeba začít, je OSN, konkrétně Valné shromáždění. Mnozí komentátoři za nezdar v Kodani odsoudili právě OSN. To je však mylný výklad toho, co se stalo. OSN v Kodani působila jen jako cestovní kancelář. Zajišťovala logistiku, tlumočníky a seznamy adres. Její řídicí orgány nefungovaly, protože se na ně během rozhovorů nikdo neobrátil.
Je tedy na čase skutečně využít OSN a vyzvat Valné shromáždění, aby se ujalo vedení. OSN nebyla za kodaňský neúspěch zodpovědná a neměla by vystupovat, jako by tomu tak bylo. Musí teď využít moci, kterou má jako parlament světa, aby překonala obstrukce hrstky účastníků.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
PAŘÍŽ – Valné shromáždění Organizace spojených národů je jediný světový orgán, v němž hlasují všechny země světa, přičemž převažuje většinový princip. Ve Valném shromáždění OSN neexistuje požadavek jednomyslnosti ani právo veta, což je zřejmě důvod, proč do snahy bojovat proti změně klimatu nebylo vtaženo. Přesto právě Valné shromáždění je jediným místem, kde se lze vyhnout obstrukcím velkých zemí – třeba těch, které při kodaňských rozhovorech o globálním klimatu předvedly Čína a Spojené státy.
Samozřejmě že OSN u tématu změny klimatu hraje významnou roli už delší dobu. Od doby, kdy byla roku 1992 v Rio de Janeiru podepsána Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, téměř každý rok se sešla „Konference smluvních stran“ (COP). Tyto schůzky jsou často odborné a diskuse se obvykle vedou mezi velvyslanci. Tu a tam však jejich přípravné práce vyžadují, aby se přijalo rozhodnutí na ministerské úrovni, či dokonce na úrovni hlavy státu či vlády. Právě tak tomu bylo v případě Kjóta roku 1997 a znovu na COP15 v Kodani.
Můžeme si připomenout, že do Kjóta přijížděla řada delegací rezignovaně ochotná akceptovat myšlenku daně z emisí skleníkových plynů, případně alespoň z oxidu uhličitého, nejběžněji se vyskytujícího skleníkového plynu. Americká delegace, vyslaná vládou rozhodnutou snižovat míru intervence státu do ekonomiky, se prohlásila za vehementního odpůrce této myšlenky.
Americká delegace navrhla plán, který se od diskutovaného naprosto lišil. Podle amerického plánu měly emise podléhat povolenkám a kvótám, s nimiž by bylo možné obchodovat na trhu k tomuto účelu vytvořeném.
Právě tento plán byl nakonec v Kjótu zvolen s nadějí, že jej USA, tedy jeho navrhovatel, ratifikují. Čína a Indie tehdy chyběly a Rusko se myšlence zpěčovalo. Jenže USA ratifikovat Kjótský protokol odmítly.
Jedinou skupinou států, která jeho realizaci brala vážně, byla Evropská unie. Evropský systém kvót, omezený na výrobce elektřiny a zpracovatele materiálů, dva největší zdroje emisí, funguje už od roku 2005.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Kodaňská konference COP15 měla sestavit následnickou úmluvu, která by vstoupila v účinnost, až Kjótský protokol v roce 2012 vyprší. Čtyřdenní diskuse světových lídrů ale skončila fiaskem. Aklamací byl vágně přijat čtyřstránkový dokument, ale k hlasování předložen nebyl. Vyjádřil sice naději, že cílem mezinárodního úsilí bude omezit globální oteplování během jedenadvacátého století na dva stupně Celsia, ale mlčí o způsobech jak toho dosáhnout – chybí jak závazky co do množství emisí, tak systém celosvětového měření či dohledu.
Takový neúspěch nesmírně škodí. Bez vládních závazků nemůže vzniknout snaha o účinné omezení uhlíkových emisí, což znamená, že až svět konečně začne konat, bude tím těžší tempo změny klimatu zpomalit a její důsledky zmírnit. Evropa si navíc odnesla pochybnosti o svém systému kvót, který sám o sobě zatím nefunguje právě nejlépe.
Víc než polovina ze 43 členů Aliance malých ostrovních států má za to, že rozhodnutí nedělat nic a nechat hladiny oceánů stoupat lze považovat za totéž co schvalování vraždy. Nejmenší z nich, Tuvalu, kde žije 11 tisíc obyvatel, už hledá místo, kam evakuuje své občany, až ostrov zatopí voda. Víc než polovina území Bangladéše, domov 100 milionů obyvatel, je ohrožena zaplavením, stejně jako čtvrtina území Nizozemska obydleného 16 miliony lidmi.
Většina potenciálních klimatických běženců skončí v rozsáhlých pásech sílícího sucha – na Středním východě, ve středomořském regionu, střední Číně a v USA. Některé prognózy říkají, že k této migraci dojde už ve druhé půli současného století.
Vzhledem k rozsahu hrozící katastrofy si svět nemůže dovolit nechat věci tak, jak jsou. Ovšemže proces vyjednávání se nezastavil. I napříště se budou konat konference o změně klimatu. Ta příští ale zřejmě povede k vážnému zúčtování. Lidé i vlády nutně projeví své rozhořčení nad skutečností, že v Kodani nebyla uzavřena závazná dohoda, navzdory ochotě mnoha přítomných.
Naštěstí bylo v Kodani dosaženo dílčích úspěchů, které umožní restart procesu. Tento restart ale musí začít bezodkladně a místem, kde je třeba začít, je OSN, konkrétně Valné shromáždění. Mnozí komentátoři za nezdar v Kodani odsoudili právě OSN. To je však mylný výklad toho, co se stalo. OSN v Kodani působila jen jako cestovní kancelář. Zajišťovala logistiku, tlumočníky a seznamy adres. Její řídicí orgány nefungovaly, protože se na ně během rozhovorů nikdo neobrátil.
Je tedy na čase skutečně využít OSN a vyzvat Valné shromáždění, aby se ujalo vedení. OSN nebyla za kodaňský neúspěch zodpovědná a neměla by vystupovat, jako by tomu tak bylo. Musí teď využít moci, kterou má jako parlament světa, aby překonala obstrukce hrstky účastníků.