Dvě tváře globalizace

Proč se obecný pohled na globalizaci dostává do rozporu s pohledem elit? Obyvatelé bohaté části světa soudí, že globalizace se podobá nesmiřitelně zlovolné moci, která jim vyrve dobře placená místa a odnese je do dalekých krajin. Lidé v rozvojových zemích si zase myslí, že je předzvěstí narcistní etiky konzumu, jež jde v patách zkorumpované privatizaci a ničení životního prostředí. Elity své odpůrce zavrhují coby přihlouplé populisty a samy jsou na oplátku obviňovány ze ztráty vnímavosti k obavám obyčejných lidí.

Globalizace dostala do vínku janusovské vzezření. Někomu nastavuje tvář bezmezného pokroku a bohatství, zatímco před jinými se tyčí bezduchý obr metající jejich životy sem a tam. Uvažme minulou vlnu globalizace: období od půle 19. století do propuknutí první světové války. S nástupem parních lodí a železnice prudce klesy dopravní náklady. Nové telekomunikace umožnily bezprostřední šíření informací po celém světě. Kapitál tekl do odlehlých míst, například do Argentiny, Ruska, Malajska a Jižní Afriky. Londýňan, jak pravil Keynes, mohl poslat svého sluhu pro libovolné množství cizí měny a investovat svou libru, kam se mu zachtělo.

Šlo ale zároveň o dobu vrcholícího imperialismu, kolonialismu, násilných záborů a otroctví. Má se za to, že jen v Kongu během děsivé vlády krále Leopolda zemřelo několik milionů lidí - jedná se zřejmě o nejhorší imperialistický zločin, stěží ale ojedinělý. Trh s otroky byl po celém světě činný až do 50. let 19. století a v některých místech téměř do konce 19. století.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/XoJKKDs/cs;