Proč se obecný pohled na globalizaci dostává do rozporu s pohledem elit? Obyvatelé bohaté části světa soudí, že globalizace se podobá nesmiřitelně zlovolné moci, která jim vyrve dobře placená místa a odnese je do dalekých krajin. Lidé v rozvojových zemích si zase myslí, že je předzvěstí narcistní etiky konzumu, jež jde v patách zkorumpované privatizaci a ničení životního prostředí. Elity své odpůrce zavrhují coby přihlouplé populisty a samy jsou na oplátku obviňovány ze ztráty vnímavosti k obavám obyčejných lidí.
Globalizace dostala do vínku janusovské vzezření. Někomu nastavuje tvář bezmezného pokroku a bohatství, zatímco před jinými se tyčí bezduchý obr metající jejich životy sem a tam. Uvažme minulou vlnu globalizace: období od půle 19. století do propuknutí první světové války. S nástupem parních lodí a železnice prudce klesy dopravní náklady. Nové telekomunikace umožnily bezprostřední šíření informací po celém světě. Kapitál tekl do odlehlých míst, například do Argentiny, Ruska, Malajska a Jižní Afriky. Londýňan, jak pravil Keynes, mohl poslat svého sluhu pro libovolné množství cizí měny a investovat svou libru, kam se mu zachtělo.
Šlo ale zároveň o dobu vrcholícího imperialismu, kolonialismu, násilných záborů a otroctví. Má se za to, že jen v Kongu během děsivé vlády krále Leopolda zemřelo několik milionů lidí - jedná se zřejmě o nejhorší imperialistický zločin, stěží ale ojedinělý. Trh s otroky byl po celém světě činný až do 50. let 19. století a v některých místech téměř do konce 19. století.
Proč se obecný pohled na globalizaci dostává do rozporu s pohledem elit? Obyvatelé bohaté části světa soudí, že globalizace se podobá nesmiřitelně zlovolné moci, která jim vyrve dobře placená místa a odnese je do dalekých krajin. Lidé v rozvojových zemích si zase myslí, že je předzvěstí narcistní etiky konzumu, jež jde v patách zkorumpované privatizaci a ničení životního prostředí. Elity své odpůrce zavrhují coby přihlouplé populisty a samy jsou na oplátku obviňovány ze ztráty vnímavosti k obavám obyčejných lidí.
Globalizace dostala do vínku janusovské vzezření. Někomu nastavuje tvář bezmezného pokroku a bohatství, zatímco před jinými se tyčí bezduchý obr metající jejich životy sem a tam. Uvažme minulou vlnu globalizace: období od půle 19. století do propuknutí první světové války. S nástupem parních lodí a železnice prudce klesy dopravní náklady. Nové telekomunikace umožnily bezprostřední šíření informací po celém světě. Kapitál tekl do odlehlých míst, například do Argentiny, Ruska, Malajska a Jižní Afriky. Londýňan, jak pravil Keynes, mohl poslat svého sluhu pro libovolné množství cizí měny a investovat svou libru, kam se mu zachtělo.
Šlo ale zároveň o dobu vrcholícího imperialismu, kolonialismu, násilných záborů a otroctví. Má se za to, že jen v Kongu během děsivé vlády krále Leopolda zemřelo několik milionů lidí - jedná se zřejmě o nejhorší imperialistický zločin, stěží ale ojedinělý. Trh s otroky byl po celém světě činný až do 50. let 19. století a v některých místech téměř do konce 19. století.