Silvio Berlusconi si protrpěl ,,kodrcavý`` první měsíc svého sestiměsíčního předsednictví EU. Velké části Evropy se tak poprvé nabídl detailní pohled na miliardářského italského premiéra a mnoha lidem se tento obrázek nelíbí. Evropa by se vsak při posuzování podstaty jeho režimu neměla omezit jen na Berlusconiho neopatrný jazyk. Možná se jí ani pak nebude líbit, v co Berlusconi věří a jak vládne, ale současně uvidí, že italský premiér není neohroženým ,,silákem``, jak si někteří Evropané představují.
Berlusconiho středopravá koalice zvítězila ve volbách v roce 2001 díky tvrzení, že je jedinou politickou silou schopnou nastartovat - a dokončit - ambiciózní reformní program. Nanestěstí pro Itálii se ukázalo, že premiér Berlusconi má reformní agendy hned dvě. Jedna z nich se soustředí na jeho vlastní právní a ekonomické zájmy (nazývejme ji jeho ,,osobním reformním programem``), které z velké části nelítostně prosazuje a realizuje. Druhé agendě, ,,programu vseobecné reformy``, Berlusconi až dosud nevěnoval téměř žádnou energii a zdá se nepravděpodobné, že by to v budoucnu činil.
Italský parlament, v němž má Berlusconiho vládní koalice drtivou převahu, schválil čtyři zákony, které mají premiéra uchránit před trestním stíháním a odsouzením. Jedna právní ,,reforma`` bezmála rusí trestný čin falsování účetnictví; dalsí sice neznemožňuje, ale silně ztěžuje shromažďování důkazů o trestném činu ze zahraničí. Třetí nový zákon umožňuje, aby byla soudní přelíčení převáděna na soudy v jiné jurisdikci, pokud existuje ,,legitimní podezření``, že jsou soudci ,,podjatí`` - z čehož Berlusconi opakovaně obviňuje milánské policejní soudce (on sám je nazývá ,,rudými soudci``), kteří jeho kroky vysetřují. Poslední zákon pak poskytuje imunitu před trestním stíháním pěti nejvyssím státním představitelům včetně - jak jinak - předsedy vlády.
Silvio Berlusconi si protrpěl ,,kodrcavý`` první měsíc svého sestiměsíčního předsednictví EU. Velké části Evropy se tak poprvé nabídl detailní pohled na miliardářského italského premiéra a mnoha lidem se tento obrázek nelíbí. Evropa by se vsak při posuzování podstaty jeho režimu neměla omezit jen na Berlusconiho neopatrný jazyk. Možná se jí ani pak nebude líbit, v co Berlusconi věří a jak vládne, ale současně uvidí, že italský premiér není neohroženým ,,silákem``, jak si někteří Evropané představují.
Berlusconiho středopravá koalice zvítězila ve volbách v roce 2001 díky tvrzení, že je jedinou politickou silou schopnou nastartovat - a dokončit - ambiciózní reformní program. Nanestěstí pro Itálii se ukázalo, že premiér Berlusconi má reformní agendy hned dvě. Jedna z nich se soustředí na jeho vlastní právní a ekonomické zájmy (nazývejme ji jeho ,,osobním reformním programem``), které z velké části nelítostně prosazuje a realizuje. Druhé agendě, ,,programu vseobecné reformy``, Berlusconi až dosud nevěnoval téměř žádnou energii a zdá se nepravděpodobné, že by to v budoucnu činil.
Italský parlament, v němž má Berlusconiho vládní koalice drtivou převahu, schválil čtyři zákony, které mají premiéra uchránit před trestním stíháním a odsouzením. Jedna právní ,,reforma`` bezmála rusí trestný čin falsování účetnictví; dalsí sice neznemožňuje, ale silně ztěžuje shromažďování důkazů o trestném činu ze zahraničí. Třetí nový zákon umožňuje, aby byla soudní přelíčení převáděna na soudy v jiné jurisdikci, pokud existuje ,,legitimní podezření``, že jsou soudci ,,podjatí`` - z čehož Berlusconi opakovaně obviňuje milánské policejní soudce (on sám je nazývá ,,rudými soudci``), kteří jeho kroky vysetřují. Poslední zákon pak poskytuje imunitu před trestním stíháním pěti nejvyssím státním představitelům včetně - jak jinak - předsedy vlády.