0

Dvě tváře ekonomiky

ŘÍM: Italská ekonomika má dvě tváře. Na jedné straně některé sektory hospodářství demonstrují neobyčejnou míru produktivity a po právu si už vydobyly zasloužené podíly mezinárodních trhů. Těmito příklady budiž strojní průmyslové podniky ve Venetu a Emilii, v jejichž čele stojí Carararo a Ducati, anebo třeba podnik optické techniky Luxottica na severovýchodě země. Tyto firmy jsou známy po celém světě a často jsou předmětem nenasytného zájmu ze strany zahraniční konkurence či velkých mezinárodních investorů, jako je například Piaggio a Stefanel.

Na druhé straně potom vidíme, že italská ekonomika jako celek stagnuje: během posledních deseti let Itálie ekonomiky rostla mnohem pomaleji, než byl evropský průměr, který je sám o sobě mnohem níže, než míra hospodářského růstu Spojených států. Za posledních osm let se ukazatel HNP na hlavu zvýšil, v průměru, v Americe o 3,2% ročně, o 2% v Evropě a o pouhých 1,2% v Itálii.

Jak je možné, že tyto dva ekonomické fakty spolu mohou ladit a v čem spočívá základ takto rozdílných výkonů ekonomiky, nám mnoho napovídá o samotné Evropě, východní i té západní, stejně jako i jiných ekonomikách, kde podíl zaměstnaných lidí stagnuje či dokonce klesá. Odpověď je jednoduchá a zároveň má dalekosáhlé dopady na hospodářskou politiku.

HNP na hlavu (tedy rozpočítaný na počet celé populace) je ovlivněn dvěma faktory: produktivitou práce těch, co mají zaměstnání (kdy je HNP rozdělen počtem lidí, kteří jsou zaměstnáni), a počtem lidí, jež pracují, jako části celé populace. Aby bylo možné zvýšit produktivitu těch, co pracují a tím zvýšit růst HNP na hlavu, je nezbytné zajistit, aby růst produktivity nebyl pohlcen současnou redukcí počtu, resp. podílem těch, co pracují. K takovým snižováním počtu pracujících dochází nejen tehdy, když roste nezaměstnanost, ale také tehdy, když roste počet těch, kdož nejsou součástí celkové pracovní síly: a do této skupiny patří především studenti, důchodci a nezaměstnaní, jež již rezignovali a dál nehledají novou práci a tak se zřekli své potencionální příslušnosti k pracovní síle.