Dvě tváře ekonomiky

ŘÍM: Italská ekonomika má dvě tváře. Na jedné straně některé sektory hospodářství demonstrují neobyčejnou míru produktivity a po právu si už vydobyly zasloužené podíly mezinárodních trhů. Těmito příklady budiž strojní průmyslové podniky ve Venetu a Emilii, v jejichž čele stojí Carararo a Ducati, anebo třeba podnik optické techniky Luxottica na severovýchodě země. Tyto firmy jsou známy po celém světě a často jsou předmětem nenasytného zájmu ze strany zahraniční konkurence či velkých mezinárodních investorů, jako je například Piaggio a Stefanel.

Na druhé straně potom vidíme, že italská ekonomika jako celek stagnuje: během posledních deseti let Itálie ekonomiky rostla mnohem pomaleji, než byl evropský průměr, který je sám o sobě mnohem níže, než míra hospodářského růstu Spojených států. Za posledních osm let se ukazatel HNP na hlavu zvýšil, v průměru, v Americe o 3,2% ročně, o 2% v Evropě a o pouhých 1,2% v Itálii.

Jak je možné, že tyto dva ekonomické fakty spolu mohou ladit a v čem spočívá základ takto rozdílných výkonů ekonomiky, nám mnoho napovídá o samotné Evropě, východní i té západní, stejně jako i jiných ekonomikách, kde podíl zaměstnaných lidí stagnuje či dokonce klesá. Odpověď je jednoduchá a zároveň má dalekosáhlé dopady na hospodářskou politiku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/wdAqMOL/cs;