Dvě tváře ekonomiky

ŘÍM: Italská ekonomika má dvě tváře. Na jedné straně některé sektory hospodářství demonstrují neobyčejnou míru produktivity a po právu si už vydobyly zasloužené podíly mezinárodních trhů. Těmito příklady budiž strojní průmyslové podniky ve Venetu a Emilii, v jejichž čele stojí Carararo a Ducati, anebo třeba podnik optické techniky Luxottica na severovýchodě země. Tyto firmy jsou známy po celém světě a často jsou předmětem nenasytného zájmu ze strany zahraniční konkurence či velkých mezinárodních investorů, jako je například Piaggio a Stefanel.

Na druhé straně potom vidíme, že italská ekonomika jako celek stagnuje: během posledních deseti let Itálie ekonomiky rostla mnohem pomaleji, než byl evropský průměr, který je sám o sobě mnohem níže, než míra hospodářského růstu Spojených států. Za posledních osm let se ukazatel HNP na hlavu zvýšil, v průměru, v Americe o 3,2% ročně, o 2% v Evropě a o pouhých 1,2% v Itálii.

Jak je možné, že tyto dva ekonomické fakty spolu mohou ladit a v čem spočívá základ takto rozdílných výkonů ekonomiky, nám mnoho napovídá o samotné Evropě, východní i té západní, stejně jako i jiných ekonomikách, kde podíl zaměstnaných lidí stagnuje či dokonce klesá. Odpověď je jednoduchá a zároveň má dalekosáhlé dopady na hospodářskou politiku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/wdAqMOL/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.