Dvě tváře ekonomiky

ŘÍM: Italská ekonomika má dvě tváře. Na jedné straně některé sektory hospodářství demonstrují neobyčejnou míru produktivity a po právu si už vydobyly zasloužené podíly mezinárodních trhů. Těmito příklady budiž strojní průmyslové podniky ve Venetu a Emilii, v jejichž čele stojí Carararo a Ducati, anebo třeba podnik optické techniky Luxottica na severovýchodě země. Tyto firmy jsou známy po celém světě a často jsou předmětem nenasytného zájmu ze strany zahraniční konkurence či velkých mezinárodních investorů, jako je například Piaggio a Stefanel.

Na druhé straně potom vidíme, že italská ekonomika jako celek stagnuje: během posledních deseti let Itálie ekonomiky rostla mnohem pomaleji, než byl evropský průměr, který je sám o sobě mnohem níže, než míra hospodářského růstu Spojených států. Za posledních osm let se ukazatel HNP na hlavu zvýšil, v průměru, v Americe o 3,2% ročně, o 2% v Evropě a o pouhých 1,2% v Itálii.

Jak je možné, že tyto dva ekonomické fakty spolu mohou ladit a v čem spočívá základ takto rozdílných výkonů ekonomiky, nám mnoho napovídá o samotné Evropě, východní i té západní, stejně jako i jiných ekonomikách, kde podíl zaměstnaných lidí stagnuje či dokonce klesá. Odpověď je jednoduchá a zároveň má dalekosáhlé dopady na hospodářskou politiku.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/wdAqMOL/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.