7

Taksim a levice

ISTANBUL – Parčík na Taksimském náměstí v rozpínající se metropoli Istanbul je jednou z mála zelených ploch, které v centru zůstaly. Osmadvacátého května zahájila hrstka tureckých ekologů pokojný protest proti developerskému plánu, který měl zeleň nahradit replikou vojenských kasáren z osmanské éry, nákupním centrem a byty. Přehnaně tvrdá policejní reakce však vyvolala mohutné občanské hnutí, které se rozšířilo do celé země.

Plán opětovného zastavění parku se stal spouštěcím mechanismem obrovského protestu proti tomu, co velký segment turecké veřejnosti, zejména mladí lidé, pokládá za paternalistické a autoritářské politické vedení. K rychlému růstu hnutí přispěl také rozsáhlý odpor vůči tomu, co mnozí považují za snahu oficiálních míst diktovat lidem životní styl, ale i frustrace z pociťované hospodářské nespravedlnosti.

Ačkoliv v čele protestního hnutí stáli ekologové a sekulární mládež, téměř přes noc se toto hnutí stalo pozoruhodně rozmanitým a přístupným. K demonstracím se připojili zbožní muslimové – zejména ti, kdo věří, že městský rozvoj Turecka vytvořil příliš mnoho sebeobohacování a příliš mnoho snadných majetků – i některé krajně levicové skupiny.

Občas protesty přerostly v násilí. Celkově však hnutí zůstalo mírumilovné, ba dokonce radostné. Důležité postavy, které působí ve vládnoucí Straně spravedlnosti a rozvoje nebo k ní mají blízko, navíc vyjádřily ochotu navázat s demonstranty dialog. Zejména prezident Abdullah Gül sehrál uklidňující státnickou roli.