0

Turecká chiméra

WASHINGTON – Dramatické revolty v Tunisku, Egyptě a Libyi působí jako katalyzátor širšího arabského probuzení, které fundamentálně otřáslo politickým řádem na Středním východě, jenž se drží v platnosti už od konce 70. let minulého století. Zatím je sice příliš brzy na prognózu konečných důsledků, ale některé významné regionální dopady už se začínají rýsovat.

Zaprvé, pro Írán jsou tyto revolty dvousečnou zbraní. Z vypuzení či oslabení prozápadních arabských lídrů a režimů v Egyptě, Jordánsku a Saúdské Arábii sice íránský režim může těžit, ale prvotní povzbuzování demokratických povstání v Tunisku a Egyptě brzy Íránu zhořklo v ústech. Íránští představitelé museli rychle zařadit zpátečku, když se jejich vlastní obyvatelé začali domáhat týchž demokratických práv, což naznačilo, že ve střednědobém a dlouhodobém výhledu by Írán mohl čelit silnějším tlakům na demokratizaci a politickou změnu.

Zadruhé, Izraeli tyto zvraty hrozí rizikem, že zůstane izolovanější. S odchodem Mubáraka Izrael ztratil důležitého regionálního partnera. Vzhledem k vážnému zhoršení vztahů Izraele s Tureckem jej Mubárakův odchod vlastně připravil o dva nejzřetelnější spojence v regionu. Přechodný egyptský vojenský režim se sice zavázal mírovou dohodu z roku 1979 dodržovat, ale nová, demokratičtější vláda by si mohla osvojit jiný přístup.

Zatřetí, tlaky na demokratickou změnu významně upevnily regionální vliv Turecka. Zatímco Spojené státy a Evropská unie zkraje sázely na obě strany, turecký ministerský předseda Recep Tayyip Erdoğan se postavil bezvýhradně na stranu demonstrací za demokracii na náměstí Tahrír – čímž posílil prestiž Turecka v řadách demokratické opozice v Egyptě i jinde v regionu.