0

Efekt cunami

Mimořádná mezinárodní odezva na cunami, jež zpustošilo jižní Asii, je pozoruhodným politickým fenoménem. Ač je ještě příliš brzy na to, abychom předvídali všechny dopady, některé pozitivní důsledky jsou už zřejmé, stejně jako jiné, které působí potíže, a ještě jiné, jejichž účinky se projeví až s postupem času.

Jedním prospěšným následkem je to, že nízkým sumám pomoci, jež majetné státy poskytly méně šťastným zemím, se dostalo široké pozornosti. Je zřejmé, že poznámka Jana Egelanda, činitele OSN pověřeného humanitární pomocí, v níž Západ označil za „lakomý“, byla trefou do černého, zejména ve Spojených státech. Do té doby Bushova administrativa na pomoc vyčlenila ubohých 35 milionů dolarů.

Přestože Bush Egelandovu poznámku odsoudil, urychleně americký závazek desetinásobně navýšil. Navíc přizval bývalé prezidenty George Bushe a Billa Clintona, aby společně vedli soukromou kampaň na podporu humanitárních sbírek.

To přesně odpovídalo obvyklé reakci na kritiku výše americké pomoci: že soukromá dobročinnost převyšuje vládní pomoc. V závislosti na tom, jaké peníze se započítají, to je pravda, ačkoliv Britové, Holanďané, Němci, Francouzi a další Evropané jsou také štědrými dárci, byť nemají daňová zvýhodnění, která v USA soukromou dobročinnost podporují.