Pravda o jugoslávské komisi pravdy

Jak společnost hojí rány, když padne diktatura? Správným krokem vpřed se stále častěji jeví takzvané „komise pravdy“. Kdy ale fungují nejlépe a jaké struktury a pravidla jsou podmínkou pro jejich efektivní práci? Kdy jsou cestou, jak odkrýt celou pravdu a obnovit společenský smír, a kdy jsou jen umným způsobem, aby politici unikli zodpovědnosti a zúčtování s minulostí? Srbsko je pro zodpovězení těchto otázek modelovým příkladem.

Orgán ustavený jugoslávským prezidentem Vojislavem Koštunicou, jehož cílem je vyšetřit zločiny z nedávné jugoslávské minulosti, na jedné straně připomíná úspěšný jihoafrický model: nazývá se „komise pravdy a usmíření“. Zde ale veškerá podobnost končí.

Jihoafrická komise pravdy a usmíření vznikla ze zákona po pečlivém zvážení parlamentem a rozsáhlé diskusi napříč celou zemí. Mezi oznámením ministra spravedlnosti Dullaha Omara o vládním záměru zřídit tuto komisi a podpisem příslušeného zákona jihoafrickým prezidentem Nelsonem Mandelou uběhlo čtrnáct měsíců. Mandát komise a její metodika byly jasně vymezeny. Spolu s tím byl komisi stanoven harmonogram pro informování veřejnosti. Byla přijata opatření, aby komise mohla bez obtíží získávat svědectví pachatelů i obětí zločinů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/mzcOSFG/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.