0

Potíž s léčbou traumatu

Když udeří nějaká pohroma, příjezd ,,skolených poradců`` je součástí dramatické scény stejně jako příjezd pohotovostních služeb. Co tito poradci vlastně dělají? Obvykle provádějí jistou formu toho, co se označuje jako ,,debriefing`` či ,,debriefing při stresu po kritické události``. Přinásejí ale tyto rozhovory nějaký užitek?

Debriefing je vždy krátkým, obvykle neopakovaným setkáním, jistou intervencí, která se provádí s co možná největsím počtem osob zasažených traumatickou událostí. Součástí je kombinace posouzení traumatického incidentu s osvětou o předpokládaných emočních reakcích a ujistění, že takové reakce jsou normální. Záměrem je snížit akutní emoční újmu a zabránit vzniku posttraumatické psychické poruchy.

Mnohé organizace nabízejí debriefing jako součást své reakce na traumatické incidenty - například u policistů, jež se dostanou do přestřelky, nebo zaměstnanců banky, kteří jsou svědky loupežného přepadení. V některých institucích jsou intervence povinné - zřejmě z touhy snížit psychologickou újmu, ovsem také z přesvědčení, že se tak omezí pravděpodobnost soudního sporu.

Důvěra v účinnost debriefingu se vseobecně rozsířila z mnoha příčin. Když čelíme pohromě, vsichni pociťujeme potřebu něco udělat. Myslenka, že hovořit o traumatu je lepsí než jeho přemáhání nebo ,,potlačování``, je v souladu s dlouhou tradicí léčby psychických potíží - ,,lépe ven než dovnitř``. Mnozí lidé, kteří debriefingem prosli, hodnotí tuto zkusenost kladně.