0

Soud nad Pavlem Š.

ŠTRASBURK – Jednoho chladného zimního dne roku 2004 mladý Rus jménem Pavel Štukaturov zjistil, že mu soudce vzal právo sám za sebe mluvit. Jako člověk zbavený právní způsobilosti měl zakázáno nezávisle anebo vůbec nějak jednat ve většině oblastí života. Nemohl už pracovat, cestovat, rozhodovat o místě svého pobytu, kupovat ani prodávat majetek, ba ani se oženit.

Soudce mu tato práva odňal, aniž by jej vůbec informoval – ostatně Pavel to zjistil až rok poté. Když hledal advokáta, který by jeho práva bránil, matka, jež byla ustanovena jeho zákonným opatrovníkem, nechala Pavla na sedm měsíců zavřít do psychiatrické léčebny. K tomuto kafkovskému zvratu událostí mohlo dojít proto, že Pavel má duševní potíže v systému, který odmítá chránit jeho práva.

V Rusku je v ústavech na doživotí zavřeno zhruba 125 tisíc lidí s duševními handicapy. Dalších 165 tisíc lůžek je v psychiatrických léčebnách, které zaznamenají asi 650 tisíc hospitalizací ročně. Tyto statistické údaje nám ale nevykreslí skutečný obrázek. Jen zřídka proniknou ven příběhy jako ten Štukaturovův. Je s podivem, jak málo se ví o zacházení s lidmi s narušeným duševním zdravím v Rusku.

Neexistují žádné nezávislé inspektoráty, které by dohlížely na to, jak léčebny chrání práva pacientů, a neexistují ani advokátní služby pro lidi s duševními obtížemi. Myšlení mnoha ředitelů léčeben je navíc uzavřené stejně neprodyšně jak samotná zařízení.