0

Velezrada ekonomů

LONDÝN – Všechny události určující svou dobu jsou výslednicí náhod – jde o korelaci jinak nesouvisejících událostí vytrhující lidstvo ze zaběhlých stereotypů. Takové náhody vytvářejí cosi, čemu spisovatel Nassim Nicholas Taleb říká „černé labutě“ – nepředvídatelné události s obrovskými dopady. Nevysoký počet černých labutí podle Talebova přesvědčení „vysvětluje téměř všechno v našem světě“.

Prosperita první éry globalizace před rokem 1914 například vyplynula z příznivé konstelace dění: klesajících přepravních a komunikačních nákladů, technických průlomů druhé průmyslové revoluce, poklidného stavu mezinárodních vztahů a úspěšné správy zlatého standardu Velkou Británií. Naproti tomu v meziválečných letech se zhoubná mezinárodní politika spojila s globálními ekonomickými nevyváženostmi, zplodila Velkou hospodářskou krizi a nachystala scénu pro druhou světovou válku.

Pohlédněme teď na finanční inovace poslední doby. Na podkladu nové výpočetní a telekomunikační techniky bylo vystavěno obří tržiště pro odvozené instrumenty. Kolateralizované dluhové obligace (CDO, vázané hlavně na hypotéky) zrodily novou populaci údajně bonitních zájemců o vlastní bydlení tím, že bankám, které jim poskytly úvěry, umožnily „podřadný“ dluh prodat dalším investorům.

Před nástupem sekuritizace si banky obvykle hypotéky ponechávaly; teď je mohly dostat mimo účetnictví. Jenže sekuritizovaný úvěr odstraněný z rozvahy jedné banky obvykle skončil v účetních knihách jiné banky. Výsledkem byl báječný systém diverzifikace rizik jednotlivých bank, leč pouze za cenu zvýšení rizika platební neschopnosti všech bank, které vlastní dluh, pro který se vžilo označení „toxický“. Jelikož všechny deriváty se opíraly o tatáž aktiva, platilo, že pokud se s těmito aktivy něco stane, všechny banky, které je vlastní, se ocitnou ve stejné bryndě.