0

Zidanova tragédie

Koho chtějí bohové zničit, tomu splní přání. Zinédine Zidane může dnes uvažovat nad touto špetkou moudrosti starých Řeků. Když Zidane ohlásil, že mistrovstvím světa ukončí svou profesionální dráhu, přání se mu splnilo. Poté, co Francie sotva přežila první kolo turnaje, Zidane předvedl to nejlepší ze své hry a dovedl své mužstvo na dosah druhého titulu v Mistrovství světa ve fotbale. Avšak místo aby svou kariéru završil triumfem, nebo alespoň ovacemi, byl z finálového zápasu vykázán za úder hlavou, jímž skolil italského hráče. V dějinách kopané nebylo takto tragických okamžiků mnoho.

Ať už Zidana k činu vyprovokovalo cokoli (zřejmě rasová poznámka), jeho násilný skutek, sledovaný diváky po celém světě, poskvrnil jeho obrázek. Je smutným paradoxem, že ač se svět právě dozvídal o jeho proslulé osobní vlídnosti a cenil si jí, bude nyní navždy spojován s projevem agresivity.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Zidanovo postavení emblému šampióna ve světově nejrozšířenějším a nejpopulárnějším sportu skutečně beze zbytku nevysvětluje, proč jím byli lidé tak očarovaní. Jeho lidské vlastnosti přispěly ke vzniku všeobecného uznání stejně jako jeho talent a technický výkon na hřišti.

Fotbal je takový odjakživa. Pro Argentince představoval drobný Diego Maradona odvetu slabých a přehlížených. Jeho krajané proto znovu a znovu omlouvali jeho nevhodné chování. Pelé se zase stal symbolem harmonické, rasově smíšené Brazílie.

Zidane žádnou z těchto romantických představ nenabízel. Navíc, jakmile jeho kariéra skončí, není pravděpodobné, že by se stal ve svém sportu manažerem, jako bývalý sjezdový lyžař Jean-Claude Killy, který byl spolupředsedou výboru zimních Olympijských her 1992, nebo fotbalová legenda Michel Platini, který pomáhal s organizací Mistrovství světa ve fotbale v roce 1998. Konec konců, Zidane, zřejmě nejlepší fotbalista světa, odešel s gestem, které do žádné hry nepatří.

Nicméně Zidane zůstane globální ikonou, díky svému hluboce lidskému charakteru a své mimořádné nestrojenosti. Byť jde o člověka známého i v nejodlehlejších koutech planety, zachoval si vystupování a zdrženlivost souseda z ulice. Ve chvíli, kdy se ve Francii debatuje o integraci, Zidane se stal ztělesněním ideálu úspěchu prostřednictvím talentu a píle – přičemž nikdy nezradil ani sebe, ani své alžírské kořeny.

Zidane navíc zosobuje hodnoty, jež se dnes zdají být v ohrožení, ale obyčejní lidé se k nim nadále cítí vázáni: věrnost rodině, pracovitost a spolupráce. Máme před sebou muže, který není jen světovým šampionem, ale také modelovým synem a otcem. Onen bezmála nesmělý způsob, jímž po vítězství Francie nad Španělskem vyjádřil lásku ke své matce, se dotkl diváků po celém světě.

Abychom Zidanově popularitě porozuměli, stačí jeho skromnost a pozornost vůči druhým postavit proti aroganci a nezájmu, jež jsou typické pro chování tolika jiných celebrit, včetně fotbalistů. V momentě, kdy je ve Francii, stejně jako jinde na světě, propast mezi elitou a obyčejnými lidmi větší, než kdy byla, a kdy méně šťastní pociťují blazeovanost movitých krutěji než kdy dřív, se Zidane, syn opovrhovaných přistěhovalců, stal mezinárodní hvězdou, a přesto si uchoval prostotu svých kořenů.

Fake news or real views Learn More

Právě kvůli tomu byl Zidane nejen obdivován, ale i ctěn. Jeho úspěch nikdy nebyl k újmě ostatních. Právě naopak, angažuje se ve věcech, jako je pomoc nemocným dětem. Je jasné, že by se jednou mohl stát skvělým velvyslancem míru nebo dětí a pracovat pro Organizaci spojených národů nebo jinou mezinárodní organizaci.

Teď ale hrdina padl. Zidane nebyl superman, ale lidská bytost. V jediném záchvěvu nevyzpytatelného vzteku se jeho okamžik slávy proměnil ve chvíli šílenství a prokletí. Jeho tragédie je zcela osobní věcí. Bylo by ovšem obrovskou ztrátou – sahající daleko za svět kopané –, kdyby Zidanův potupný odchod z fotbalového trávníku měl vymezovat jeho lidský odkaz.