Epitaf třetí cesty

V minulém půlstoletí nastal ve velké části světa konec ideologické politiky. Nejprve přišlo apokalyptické zhroucení fašismu, když Hitler dovedl Německo spolu se sebou ke kolektivní sebevraždě. Po Stalinově smrti a Chruščovově odhalení jeho zločinů navázal na zánik fašismu pozvolnější rozpad komunismu. Nezdařené revoluce v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v roce 1968 předznamenaly konečnou prohru sovětského impéria v roce 1989.

Zatímco se tato pseudonáboženství hroutila, ve velké části Evropy převládla laskavá ideologie sociální demokracie. V jejím jádru stálo přesvědčení, že stát dokáže zajistit jak stabilní hospodářský růst, tak i sociální péči, která ztlumí negativní vedlejší příznaky svobodných trhů. Ne všichni s touto teorií souhlasili, ale i tak šlo po několik desetiletí o nejsilnější politickou sílu na Západě. Její principy převzali křesťanští demokraté, a dokonce i konzervativní strany.

Počátkem osmdesátých let se však sociální demokracie vyčerpala. Byla zkrátka příliš úspěšná, než aby zůstala silou změny. Navíc s sebou přinesla nová zkostnatění, zejména byrokratizaci a onen smrtící fenomén sedmdesátých let, totiž stagflaci - ekonomickou stagnaci a vysokou nezaměstnanost ve spojení s překotnou inflací.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/rzI6aPR/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.