0

Boj za sekularismus, dříve a nyní

Je zvláštní ironií, že se Francie chystá oslavit sté výročí zákona z 9. prosince 1905, který odloučil církev a stát, právě v okamžiku, kdy její města zvířily nepokoje. Úlohu církve a státu ovšem ve francouzských dějinách obklopují vášně odjakživa, třebaže mezi nedávnými pouličními bouřemi a uplatňováním francouzské laïcité přímou spojitost nalézt nelze.

Zápas mezi církví a státem o politickou nadvládu sahá až do středověku, kdy se právníci Filipa Sličného pokoušeli uvalit královskou moc na římskokatolickou církev ve Francii. O několik století později francouzská revoluce zajistila svobodu svědomí a vyznání napříč Francií.

Zuřivý antiklerikalismus revolučního období ustoupil vyváženějším vztahům mezi církví a státem, přičemž konkordát byl smluven v roce 1801 mezi Napoleonem a papežem Piem VII – tato smlouva dodnes platí v Alsasku a v částech Lotrinska.

V průběhu devatenáctého století veřejná role katolicismu vzbuzovala nemilosrdné boje mezi zastánci duchovenstva a jejich odpůrci, což odráželo zásadnější střet mezi příznivci republiky a obhájci návratu starého řádu. Po roce 1880, kdy se republika uchytila, vznikla sekulární ideologie, jejímž cílem bylo osvobodit státní instituce – v prvé řadě vzdělávací systém – od kněžského vlivu.