FLORENCIE – Na nedávném výročním zasedání Amerického hospodářského sdružení panoval v otázce budoucnosti Spojených států všeobecný pesimismus. „Éra americké nadvlády je u konce,“ prohlásil jeden ekonom. „USA by se měly připravit na sociální neklid na pozadí vzájemného obviňování, kdo nese zodpovědnost za promrhání globálního prvenství,“ uvedl druhý.
Tento příběh jsme už slyšeli mnohokrát, a to nejen v USA, ale i na jiných místech. Kontroverzní dějiny George Dangerfielda s názvem Podivná smrt liberální Anglie popisují náhlý pád jeho země z vrcholu moci na přelomu minulého století. Svět, který všichni znali, jako by jednoduše a nevysvětlitelně zmizel. Mnozí Američané – vzpomeňme například na stoupence hnutí Čajový dýchánek – se obávají, že se dnes totéž děje s jejich zemí. Nebo že se to už stalo.
Dangerfield založil svou diagnózu na průřezu institucí, politiky a osobností, který zasadil do rámce hořkého třídního boje v té době. Američané však mají vůči třídnímu boji všeobecnou averzi. Faktem je, že v USA už od jejich založení existuje přísná, byť poměrně proměnlivá třídní struktura. Američané však o ní jednoduše neradi mluví, a to i když naříkají nad pošetilostmi „elity“. Téměř všichni Američané s výjimkou těch nejbohatších a nejchudších se označují za „střední třídu“. Takový je dodnes demokratický étos Ameriky.
FLORENCIE – Na nedávném výročním zasedání Amerického hospodářského sdružení panoval v otázce budoucnosti Spojených států všeobecný pesimismus. „Éra americké nadvlády je u konce,“ prohlásil jeden ekonom. „USA by se měly připravit na sociální neklid na pozadí vzájemného obviňování, kdo nese zodpovědnost za promrhání globálního prvenství,“ uvedl druhý.
Tento příběh jsme už slyšeli mnohokrát, a to nejen v USA, ale i na jiných místech. Kontroverzní dějiny George Dangerfielda s názvem Podivná smrt liberální Anglie popisují náhlý pád jeho země z vrcholu moci na přelomu minulého století. Svět, který všichni znali, jako by jednoduše a nevysvětlitelně zmizel. Mnozí Američané – vzpomeňme například na stoupence hnutí Čajový dýchánek – se obávají, že se dnes totéž děje s jejich zemí. Nebo že se to už stalo.
Dangerfield založil svou diagnózu na průřezu institucí, politiky a osobností, který zasadil do rámce hořkého třídního boje v té době. Američané však mají vůči třídnímu boji všeobecnou averzi. Faktem je, že v USA už od jejich založení existuje přísná, byť poměrně proměnlivá třídní struktura. Američané však o ní jednoduše neradi mluví, a to i když naříkají nad pošetilostmi „elity“. Téměř všichni Američané s výjimkou těch nejbohatších a nejchudších se označují za „střední třídu“. Takový je dodnes demokratický étos Ameriky.