0

Bouře před klidem

OXFORD – Centrální banky se můžou přestat obávat inflace. V nejbližší době je mnohem pravděpodobnější cenová deflace. Dočasná deflace však nemusí být postrachem, jehož se centrální bankéři děsí, přinejmenším pokud se bankovní soustavy rekapitalizují a úrokové sazby v průmyslových zemích se prudce sníží.

Ještě v září a říjnu Federální rezervní systém Spojených států i Evropská centrální banka pokládaly riziko inflace za zhruba stejně vysoké jako riziko ohrožující růst. Obě instituce se zdráhaly výrazně snížit úrokové sazby. Ostatně finanční trhy asi názor Fedu na americkou inflaci považovaly za charakteristický pro postoj ostatních centrálních bank vůči inflaci, což ještě posílilo překvapivé rozhodnutí ECB ze 2. října, že úrokové sazby ponechá v klidu.

V říjnu se zdálo, že USA jsou na prahu nejvýznamnějšího bodu obratu ohledně inflace za posledních 20 let. Samozřejmě, předpovědi inflace prosluly svou obtížností. Probíhají obrovské strukturální změny, jak ve světovém hospodářství (např. obchodní a finanční globalizace), tak v jednotlivých ekonomikách (třeba úbytek moci odborových svazů). Samotná měnová politika se posunula k mnohem většímu zaměření na inflaci.

Navíc šoky cen energií a potravin mohou být jednak značné, jednak nepředvídatelné, přičemž rychlost cenových změn má tendenci se při velkých šocích zvyšovat. Většina prognostických modelů používaných centrálními bankami proto přikládá velkou váhu nedávné inflaci. Tento přístup dokáže inflaci velice dobře sledovat, kromě zlomových okamžiků, poněvadž modely postrádají fundamentální či dlouhodobé vlivy.