0

Bouře po klidu

PAŘÍŽ – Mohlo by k finanční krizi z let 2007-2008 dojít znovu? Od vypuknutí krize se naskytl bezpočet příležitostí – v podobě nepostačujících závěrů a rozhodnutí oficiálních činitelů – se takové vyhlídky obávat.

Během tří summitů skupiny G-20 konaných od vypuknutí krize se světoví lídři dohodli na mírném zpřísnění finanční regulace, avšak pouze pro banky, zatímco ostatní tržní hráče ponechali bez omezení a dohledu. Stejně jako před krizí tedy ani dnes nikdo nemonitoruje téměř neomezený „virtuální“ trh derivátů, kde se peníze volně přelévají bez oficiálních pravidel či bez kontaktu s reálnou ekonomikou.

A velcí hráči mají spoustu hotovosti, s níž mohou spekulovat, obzvláště díky rozhodnutí amerického Federálního rezervního systému zaplavit svět mořem likvidity. Výsledkem nejsou investice do produktivních aktiv, které zvýší zaměstnanost v USA, jak Fed zamýšlel, nýbrž prudký růst globálních cen komodit a rostoucí bublina na trzích nemovitostí v hlavních rozvíjejících se ekonomikách.

Jednoduše řečeno neexistují žádné brzdy, které by mohly globální ekonomice zabránit ve sklouznutí do další finanční krize. Daňových rájů je stále bezpočet a jejich regulace připomíná anarchii. Skrovná donucovací opatření zavedená po vypuknutí krize bankovními regulátory ani zdaleka neodpovídají tomu, co je v sázce. Vlády odmítly opětovně zavést absolutní a neprostupnou bariéru mezi komerčními a investičními bankami, což nadále vystavuje daňové poplatníky riziku, že budou muset zaplatit plnění z pojištění vkladů, jakmile finanční sektor náchylný na bubliny praskne.