Vědecký výzkum se obvykle provádí kvůli zlepšení našich životů, ale zároveň je to průmyslové odvětví, do něhož proudí masivní investice vlád i korporací. V několika výzkumných oblastech jsou přitom sázky i potenciální odměny výjimečně vysoké, což je také důvod, proč se nedávné zjištění, že korejský vědec Hwang Woo-suk zfalšoval výsledky své práce v oblasti kmenových buněk, setkalo s tak širokým ohlasem.
Tato epizoda odhaluje, jaká honička se v celosvětovém lékařském výzkumu strhla na poli kmenových buněk. K mání je totiž jedna z nejvyšších odměn v lékařských dějinách, na kterou může dosáhnout kdokoliv – doslova kdokoliv.
Posledním velkým vědeckým závodem tohoto typu bylo úsilí o zmapování lidského genomu, jež v sobě nese příslib radikální změny našich budoucích životů. Tento výzkum zahájily Spojené státy, které využily poznatků získaných po svržení atomových bomb na Japonsko k pochopení rozsahu dlouhodobého genetického poškození. Současné výzkumné úsilí v oblasti kmenových buněk a jejich potenciálu je stejně velkolepé, protože povede k neméně radikální lékařské revoluci.
Kmenová buňka je zvláštní, protože dokáže reprodukovat formu, která se od ní odlišuje. Zatímco například buňky kůže či jater dokážou reprodukovat pouze další kožní či jaterní buňky, kmenové buňky, které jsou na počátku vývoje jedince nejsilnější, představují jakousi „matrici“. Když se oplodněné vajíčko promění v zárodek a poté v plod, tyto první kmenové buňky nějakým způsobem ukazují dceřiným buňkám, jak se stát kůží, játry, okem či kostí. My potřebujeme zjistit, jak se tato proměna aktivuje.
Tyto znalosti by vedly k obrovským patentovatelným pokrokům. Většina pozornosti se upírá na genetické choroby, jako jsou Alzheimerova či Parkinsonova nemoc, a na svalovou dystrofii. V těchto případech by byly kmenové buňky stimulovány k obnově nervové tkáně. Přínos by to znamenalo také pro pacienty s poraněním mozku a páteře, případně pro lidi, kteří prodělali mrtvici a zůstali ochrnutí.
Z výzkumu by těžily i paralelní oblasti, jako například genová terapie. Kmenová buňka mění svou totožnost prostřednictvím procesu „spouštění“ – signál doslova „zapne“ v kmenové verzi gen jaterní buňky. Jakmile vědci zjistí, jak lze tyto spínače ovládat, bude snad možné zavádět kmenové buňky do těla a aktivovat je tak, aby správně nahrazovaly jakoukoliv poškozenou tkáň.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Vzhledem k obrovskému potenciálu výzkumu embryonálních kmenových buněk tedy není překvapením, že tento výzkum mobilizoval týmy vědců prakticky všude na světě. Závod se ještě zdramatizoval poté, co z něj odstoupil vedoucí výzkumník USA, a to kvůli vlivu náboženství na politiku (přestože se stát Kalifornie rozhodl, že si tuto příležitost nenechá ujít, a nedávno schválil dotaci na výzkum embryonálních kmenových buněk ve výši tří miliard dolarů).
Jelikož je příslib tak obrovský a samotná věda nevyžaduje mohutnou infrastrukturu, řada menších zemí se předhání v úsilí využít nepřítomnosti USA. Do závodu může vstoupit jakékoliv kompetentní centrum lékařského výzkumu, bez ohledu na to, zda se nachází v Mexiku, Etiopii, Indonésii nebo Jemenu. A ať už zvítězí kdokoliv, zajistí své ekonomice ekvivalent saúdského ropného pole.
Přestože však může zvítězit kdokoliv, věda na této úrovni nikdy není založena na zvolání „heuréka“, na jediném revolučním objevu, který by celé klání náhle ukončil. Objevy se realizují po drobných krůčcích, a protože jde o vědu, je každý krok ohlášen a otestován. Výzkumná zařízení tím získávají nové impulzy, přičemž ta nejlepší na sebe v neúprosném intelektuálním prostředí poutají talenty, prostředky i prestiž.
Ve velkém závodě je obsaženo mnoho menších, jejichž účastníci mezi sebou soutěží o počáteční působivé výsledky. Hwangovo výzkumné centrum v Soulu ohlásilo první velký úspěch v květnu 2005. Vědci uvedli, že vyvinuli metodu, pomocí níž se dají z obyčejných buněk naklonovat nové a dokonalé buňky kmenové. Byla to významná zpráva, neboť znamenala, že lze nekontroverzním způsobem vytvořit dostatečné počty kmenových buněk, což by každému umožnilo provádět kvalitní výzkum a zároveň se vyhnout tomu, co americký prezident George W. Bush označil za nutnost „vzít život pro záchranu života“.
Ještě důležitější bylo, že Korejci učinili něco, co se dnes dělá běžně: nechali si celý proces pojistit patentovými právy. Chvíli to téměř vypadalo, že se Jižní Korea stane světovou zdravotnickou supervelmocí.
Dnes víme, že si soulští badatelé celou věc vymysleli. Vyšetřovací komise Soulské národní univerzity dospěla k závěru, že „naklonované“ kmenové buňky byly ve skutečnosti vytvořeny pomocí umělého oplodnění.
Podvod vyvolal ve vědecké komunitě zmatek, zejména proto, že tvrzení korejských vědců byla tak okatě falešná. Proč tedy ohrozili svou reputaci i kariéru?
Lékařský výzkum se vždy potýkal s mnoha překážkami, i když se vědecké bádání omezovalo na prosté odhalování nových skutečností. Dnes toto úsilí komplikují politika, tržní tlaky a národní zájmy. V případě výzkumu kmenových buněk si skupina, která se dostane do čela, zajistí obrovské bohatství, ať už se její laboratoř nachází kdekoliv. Se sílící konkurencí bychom tedy měli očekávat úžasné objevy – a bezpochyby i další triky na upoutání zájmu veřejnosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Vědecký výzkum se obvykle provádí kvůli zlepšení našich životů, ale zároveň je to průmyslové odvětví, do něhož proudí masivní investice vlád i korporací. V několika výzkumných oblastech jsou přitom sázky i potenciální odměny výjimečně vysoké, což je také důvod, proč se nedávné zjištění, že korejský vědec Hwang Woo-suk zfalšoval výsledky své práce v oblasti kmenových buněk, setkalo s tak širokým ohlasem.
Tato epizoda odhaluje, jaká honička se v celosvětovém lékařském výzkumu strhla na poli kmenových buněk. K mání je totiž jedna z nejvyšších odměn v lékařských dějinách, na kterou může dosáhnout kdokoliv – doslova kdokoliv.
Posledním velkým vědeckým závodem tohoto typu bylo úsilí o zmapování lidského genomu, jež v sobě nese příslib radikální změny našich budoucích životů. Tento výzkum zahájily Spojené státy, které využily poznatků získaných po svržení atomových bomb na Japonsko k pochopení rozsahu dlouhodobého genetického poškození. Současné výzkumné úsilí v oblasti kmenových buněk a jejich potenciálu je stejně velkolepé, protože povede k neméně radikální lékařské revoluci.
Kmenová buňka je zvláštní, protože dokáže reprodukovat formu, která se od ní odlišuje. Zatímco například buňky kůže či jater dokážou reprodukovat pouze další kožní či jaterní buňky, kmenové buňky, které jsou na počátku vývoje jedince nejsilnější, představují jakousi „matrici“. Když se oplodněné vajíčko promění v zárodek a poté v plod, tyto první kmenové buňky nějakým způsobem ukazují dceřiným buňkám, jak se stát kůží, játry, okem či kostí. My potřebujeme zjistit, jak se tato proměna aktivuje.
Tyto znalosti by vedly k obrovským patentovatelným pokrokům. Většina pozornosti se upírá na genetické choroby, jako jsou Alzheimerova či Parkinsonova nemoc, a na svalovou dystrofii. V těchto případech by byly kmenové buňky stimulovány k obnově nervové tkáně. Přínos by to znamenalo také pro pacienty s poraněním mozku a páteře, případně pro lidi, kteří prodělali mrtvici a zůstali ochrnutí.
Z výzkumu by těžily i paralelní oblasti, jako například genová terapie. Kmenová buňka mění svou totožnost prostřednictvím procesu „spouštění“ – signál doslova „zapne“ v kmenové verzi gen jaterní buňky. Jakmile vědci zjistí, jak lze tyto spínače ovládat, bude snad možné zavádět kmenové buňky do těla a aktivovat je tak, aby správně nahrazovaly jakoukoliv poškozenou tkáň.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Vzhledem k obrovskému potenciálu výzkumu embryonálních kmenových buněk tedy není překvapením, že tento výzkum mobilizoval týmy vědců prakticky všude na světě. Závod se ještě zdramatizoval poté, co z něj odstoupil vedoucí výzkumník USA, a to kvůli vlivu náboženství na politiku (přestože se stát Kalifornie rozhodl, že si tuto příležitost nenechá ujít, a nedávno schválil dotaci na výzkum embryonálních kmenových buněk ve výši tří miliard dolarů).
Jelikož je příslib tak obrovský a samotná věda nevyžaduje mohutnou infrastrukturu, řada menších zemí se předhání v úsilí využít nepřítomnosti USA. Do závodu může vstoupit jakékoliv kompetentní centrum lékařského výzkumu, bez ohledu na to, zda se nachází v Mexiku, Etiopii, Indonésii nebo Jemenu. A ať už zvítězí kdokoliv, zajistí své ekonomice ekvivalent saúdského ropného pole.
Přestože však může zvítězit kdokoliv, věda na této úrovni nikdy není založena na zvolání „heuréka“, na jediném revolučním objevu, který by celé klání náhle ukončil. Objevy se realizují po drobných krůčcích, a protože jde o vědu, je každý krok ohlášen a otestován. Výzkumná zařízení tím získávají nové impulzy, přičemž ta nejlepší na sebe v neúprosném intelektuálním prostředí poutají talenty, prostředky i prestiž.
Ve velkém závodě je obsaženo mnoho menších, jejichž účastníci mezi sebou soutěží o počáteční působivé výsledky. Hwangovo výzkumné centrum v Soulu ohlásilo první velký úspěch v květnu 2005. Vědci uvedli, že vyvinuli metodu, pomocí níž se dají z obyčejných buněk naklonovat nové a dokonalé buňky kmenové. Byla to významná zpráva, neboť znamenala, že lze nekontroverzním způsobem vytvořit dostatečné počty kmenových buněk, což by každému umožnilo provádět kvalitní výzkum a zároveň se vyhnout tomu, co americký prezident George W. Bush označil za nutnost „vzít život pro záchranu života“.
Ještě důležitější bylo, že Korejci učinili něco, co se dnes dělá běžně: nechali si celý proces pojistit patentovými právy. Chvíli to téměř vypadalo, že se Jižní Korea stane světovou zdravotnickou supervelmocí.
Dnes víme, že si soulští badatelé celou věc vymysleli. Vyšetřovací komise Soulské národní univerzity dospěla k závěru, že „naklonované“ kmenové buňky byly ve skutečnosti vytvořeny pomocí umělého oplodnění.
Podvod vyvolal ve vědecké komunitě zmatek, zejména proto, že tvrzení korejských vědců byla tak okatě falešná. Proč tedy ohrozili svou reputaci i kariéru?
Lékařský výzkum se vždy potýkal s mnoha překážkami, i když se vědecké bádání omezovalo na prosté odhalování nových skutečností. Dnes toto úsilí komplikují politika, tržní tlaky a národní zájmy. V případě výzkumu kmenových buněk si skupina, která se dostane do čela, zajistí obrovské bohatství, ať už se její laboratoř nachází kdekoliv. Se sílící konkurencí bychom tedy měli očekávat úžasné objevy – a bezpochyby i další triky na upoutání zájmu veřejnosti.