0

I synům to vychází

Rýsující se následnictví Ilchama Alijeva, jenž má na pozici ázerbájdžánského vládce vystřídat svého umírajícího otce Gejdara Alijeva, je znamením vítězství nepotismu v míře, o níž si ostatní postkomunističtí lídři mohou nechat jen zdát. Ázerbájdžánská dynastická politika ovsem není nikterak výjimečná. Jeden Bush se coby americký prezident prakticky stal nástupcem jiného a syn zakladatele Singapuru Lee Kwan Hew se má stát v zemi premiérem. Demokratičtí vůdci s dynastickými tužbami sužují Indii, Filipíny, Indonésii, Srí Lanku, Haiti a mnohé dalsí země.

Navzdory ,,božskému právu`` na mocenský monopol, jež si přiřkli komunisté, se jako mnohem náchylnějsí k monarchistickému přebírání moci ukázaly jiné režimy. Než se objevili Alijevové, pouze naprosto vysinutému severokorejskému Kim Ir-senovi se podařilo na rudém trůně pomazat svého syna. Jinak komunističtí patriarchové - ani jejich často o nic demokratičtějsí postkomunističtí nástupci - nepovažovali za vhodné postavit svůj rodokmen proti rozvětvené institucionální byrokracii, již po sobě zanechal leninismus. Proč?

Svou podstatou zplodil komunismus - jehož byrokracie je v zemích bývalého Sovětského svazu stále přítomná v téměř ryzí podobě - lobby a kliky s koncentrovanou silou, již si stěží může troufat překonat i ta nejsoudržnějsí rodina. Postkomunisté proto raději dosazují své potomky na lukrativní místa v komerční sféře, kde hromadí majetek v zahraničních měnách. (I prezident Alijev zaučil svého syna ve věcech moci tím, že jej dosadil na post viceprezidenta do nesmírně lukrativního státního ropného monopolu SOCAR.)

Kim Čong-ilův otec také zajistil hladký přechod moci, k němuž doslo v minulé dekádě, když nejprve 40 let dosazoval rodinné příslusníky do mocenských pozic a cestu si klestil tím, že držitele úřadů posílal do koncentračních táborů. Ovsem jestě dalsím důvodem dynastického dědění moci v Severní Koreji bylo, že Kim Ir-sen vytvořil džuče , státní ideologii, která namíchala komunismus se značnou dávkou konfuciovských hodnot.