Měkký podbřišek ,,tvrdého jádra" Evropy

Francie a Německo na sebe kdysi pohlížely jako na ,,tvrdé jádro" Evropské unie, které obklopují soustředné kruhy méně angažovaných partnerů. Do nejvnitřnějšího kruhu evropských ,,pravověrných" přitom byli připuštěni pouze zbývající čtyři zakládající členové někdejšího Evropského společenství - Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko.

Poválečné usmíření Francie a Německa - jež se kdysi vnímaly jako ,,dědiční nepřátelé" a bojovaly proti sobě - bylo po půl století nesporným motorem evropské integrace. Dnes však tento francouzsko-německý pár připomíná spíše měkký podbřišek Evropy. Motor se proměnil v brzdu.

Traumatická zkušenost s nejednotností Západu ohledně Iráku v Radě bezpečnosti OSN - kde vlády Jacquese Chiraka a Gerharda Schrödera stály v čele odporu vůči Spojenými státy a Velkou Británií vedené invazi do Iráku - demonstrovala, že francouzsko-německý bilateralismus má ničivé vedlejší účinky. Jejich domnělý nárok hovořit za celou Evropu postavil velkou část unie proti sobě.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ofcSqdU/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.