0

Mozek společenský

Napodobování je, jak se říká, nejupřímnější formou lichocení. Jako by však také bylo samým středem našeho lidství. Napodobování je totiž podle všeho klíčem k pochopení lidského vývoje, počínaje chováním a jazykem až k empatii a společenským dovednostem.

Na rozdíl od většiny ostatních druhů je člověk po narození tak nevyvinutý, že vyžaduje výjimečně dlouhé období opatrování a ochrany. Své dlouhé dětství strávíme přizpůsobováním se různorodému a komplexnímu sociokulturnímu prostředí, které nás obklopuje. Díky tomu jsme pak v pozdějším životě schopni v tomto prostředí úspěšně se pohybovat a vzájemně na sebe působit s ostatními příslušníky svého druhu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Od samého počátku, ještě dříve, než se rozvine schopnost využívat mluvený jazyk, naši osobnost a uvědomování si sebe sama významně ovlivňuje mimoslovní komunikace. Děti se učí pozorováním dospělých a ostatních dětí a rozvíjejí své dovednosti na základě nepřetržité společenské zpětné vazby. Tato zpětná vazba umožňuje správnou produkci - a později také chápání - emocionálních výrazů tváře, které člověk sám na sobě nevidí. Naštěstí pro vývoj lidstva je pro zdravé děti napodobování nesmírně příjemné. Rády napodobují i jsou napodobovány.

Napodobování je natolik neodmyslitelnou součástí zvládání společenských dovedností a předávání kulturních znalostí, že se vědci domnívají, že má organický základ v mozku. Takovou funkci by mohly mít tzv. zrcadlové neurony, které byly poprvé pozorovány u opic a které zajišťují shodné zakódování a rozkódování mimoslovního sdělení u odesílatele a příjemce. Zrcadlové neurony u opice se aktivují tehdy, kdy ona sama něco provádí, například bere si rozinku z podnosu, ale i tehdy, kdy pozoruje jinou opici (nebo osobu, která provádí výzkum), jak provádí týž úkon.

Studium mozku u lidí potvrdilo, že lidský mozek má podobný systém zrcadlových neuronů (mirror-neuron system, neboli MNS). Například jen pozorování pohybů jiného člověka v nás aktivuje motorickou kůru mozkovou, kterou běžně používáme k přesnému ovládání našich pohybů. Jak vědí sportovní fanoušci, hudebníci a odborníci na řeč těla, už jen sledování pohybů a držení těla jiných osob může u pozorovatele vyvolat motorickou reakci, která může vrcholit nechtěným napodobováním.

Pohyby a motorické úkony lze kopírovat i bez chápání jejich významu. To se děje například u husí, když jich najednou celé hejno najednou vzlétne z hladiny rybníka a "slepě" letí za první vylekanou husou. U lidí má MNS zřejmě na svědomí mnohem sofistikovanější kopírovací mechanismus, díky němuž jsme schopni pochopit úmysl druhých lidí - svým způsobem vlastně číst jejich myšlenky. Lidé vyhodnocují úmysly a emoce druhých lidí průběžně. Neustále sledují jejich pohyby, gesta a pohledy. Toto svého druhu čtení myšlenek je základním předpokladem úspěšné interakce ve společnosti.

Vědci zjistili, že hlavní část lidského MNS je v Brocově oblasti, části mozku, která při poškození vezme pacientovi schopnost mluvit. Brocova oblast je lidským protějškem oblasti zrcadlových neuronů opic. Poněvadž jak lidské, tak opičí zrcadlové neurony kódují manipulaci s rukama a gesta v obličeji, objevilo se několik zajímavých hypotéz. Na základě přítomnosti zrcadlových neuronů v Brocově oblasti lze například předpokládat, že lidská řeč se vyvíjela společně s gesty rukou a tváře, a nikoli přímo z vokalizací.

U lidí se Brocova oblast nalézá v levé hemisféře mozku, o níž se ví, že řídí řečové schopnosti. Odpovídající oblast je ale zvětšená také v levé části mozku lidoopů, což je další důkaz pro to, že se Brocova oblast vyvinula nejprve pro komunikaci pomocí gest a až později pro řeč.

Také studie chování ukazují na to, že gesta jsou úzce spojena s řečovou produkcí. Jeden dobře známý příklad postačí: gestikulujeme i tehdy, mluvíme-li s někým po telefonu, přestože ten, s kým mluvíme, nás nevidí. Gestikulují také lidé, kteří jsou od narození slepí - dokonce s lidmi, o nichž vědí, že i oni jsou slepí.

Existence lidského systému zrcadlových neuronů znamená, že stejné části mozku se mohou aktivovat jak při provádění motorického úkonu, tak při pouhém pozorování druhé osoby, která takový úkon provádí. To vede k jasné otázce: jak můžeme vědět, že jsme daný pohyb skutečně vykonali, a ne jen sledovali? Většině lidí v tomto pomáhá fyzická zpětná vazba svalových a šlachových senzorů a správná komunikace mezi mozkovými částmi. Jsou však psychické poruchy, u kterých opravdu dochází k mylnému přisuzování vlastních gest a úkonů.

Další poruchy se týkají defektních imitačních schopností. Například autističtí jedinci napodobují druhé méně a jinak než zdraví lidé. K tomu navíc neumí správně "číst myšlenky" druhých. Je zde ale i jiná skupina pacientů, kteří trpí přesně opačnou dysfunkcí. "Opičí se" a napodobují téměř všechny pohyby lidí v okolí.

Snad nejzajímavější na MNS je to, že poskytuje platformu pro mentální simulaci činností, k nimž teprve dojde - ať už vlastních nebo cizích. Je pravděpodobné, že je součástí širšího mechanismu, který dokáže intence, emoce a dokonce intenzitu bolesti propojit s gesty a sdělit je druhému člověku.

Fake news or real views Learn More

Moderní snímací technologie umožňují tyto a další otázky funkce lidského mozku studovat mnohem produktivněji než kdysi. Dnes můžeme přesně v čase i prostoru sledovat zpracovací dráhy v mozku, které jsou určeny nejen geny, ale i zkušenostmi nabytými během života.

Těmito studiemi neurologové, psychiatři, genetikové a behaviorální psychologové přispívají ke svému společnému zájmu, tedy k odhalování a zkoumání funkcí lidského mozku. Technologie snímání mozku spolu s novým koncepčním rámcem výzkumu systému zrcadlových neuronů je příslibem, že se nám podaří odhalit holistický "společenský" mozek. Funkce a dysfunkce mozku - samotná jeho struktura - podstatně roz��íří naše chápání vztahů mezi sebou samým a druhými.