2

Pět let v nejistotě

NEW YORK – Když v roce 2008 zkrachovala americká investiční banka Lehman Brothers a spustila nejhorší globální finanční krizi od velké deprese 30. let, zdálo se, že se rodí široký konsenzus ohledně příčin krize. Přebujelá a dysfunkční finanční soustava špatně alokovala kapitál a rizika neřídila, ale ve skutečnosti vytvářela. Finanční deregulace – společně s levnými penězi – přispěla k nadměrnému hazardování. Měnová politika, uvažovalo se, bude ve snaze oživit hospodářství relativně neúčinná, třebaže ještě lacinější peníze měly předejít úplnému zhroucení finanční soustavy. Nezbytné proto bude spolehnout se větší měrou na fiskální politiku, tedy vyšší vládní výdaje.

Pět let nato si sice někteří gratulují, že předešli další depresi, ale nikdo v Evropě ani ve Spojených státech nemůže tvrdit, že se vrátila prosperita. Evropská unie právě vybředá z recese se dvěma (a v některých zemích se třemi) propady a některé členské státy jsou v depresi. V mnoha zemích EU zůstává HDP na nižší, popřípadě jen nevýznamně vyšší hladině než před recesí. Nezaměstnaných Evropanů je téměř 27 milionů.

Práci na plný úvazek nemůže najít ani 22 milionů Američanů, kteří takovou práci shánějí. Účast v pracovních silách klesla v USA na úrovně nevídané od dob, kdy na trh práce začaly ve velkém vstupovat ženy. Příjem i bohatství většiny Američanů je pod úrovní, již měly dlouho před krizí. Vždyť příjem běžného muže zaměstnaného na plný úvazek je nižší, než kdy byl za víc než čtyři desetiletí.

Ano, něco jsme pro zlepšení finančních trhů udělali. Došlo k určitým zvýšením kapitálových požadavků – ani zdaleka ale nestačí na to, co je třeba. Některé rizikové deriváty – finanční zbraně hromadného ničení – byly uvedeny na burzy, což zvýšilo jejich transparentnost a snížilo systémové riziko, avšak ve velkých objemech jsou nadále obchodovány na neprůhledných mimoburzovních trzích, takže o rizikové expozici části největších finančních institucí víme málo.