0

Deficit kvalifikovanosti

BRUSEL – Dva roky poté, co světová ekonomika utrpěla po kolapsu Lehman Brothers nervové zhroucení, zůstávají globální finanční trhy neusazené a zotavení, které v roce 2009 tak rázně začalo, jako by uvízlo na mrtvém bodě.

Jak se dalo předpokládat, toto zpomalení vedlo k volání po dalším fiskálním a měnovém stimulu. Argumentace se zdá prostá: pouze mohutná dávka vládních výdajů a mohutná podpora finanční soustavy centrálními bankami zabránila sklouznutí do druhé velké hospodářské krize, a proto je tentýž lék zapotřebí i dnes, abychom do recese nezabředli znovu.

Tento argument se zdá obzvláště silný ve Spojených státech, které si během dlouhých let boomu zvykly na míru nezaměstnanosti kolem 5% a setrvalý růst spotřeby. Při hodnocení vyhlídek americké ekonomiky bychom však neměli srovnávat nízká čtvrtletní tempa růstu (zklamáním jsou zejména údaje za duben až červen) a současnou míru nezaměstnanosti dosahující téměř 10% se „zlatým“ obdobím nafouknuté bubliny. Nutný je dlouhodobější pohled, poněvadž USA čelí problému strukturálních úprav, které bude doprovázet vysoká nezaměstnanost.

Stejně jako jižní Evropa musí i ekonomika USA ustoupit od růstového modelu taženého spotřebou a trhem nemovitostí, který převládal v uplynulých deseti letech. Prezident Barack Obama vystihl tento problém stanovením cíle zdvojnásobit v průběhu příštího desetiletí americký export. To se však lehko řekne a hůře provádí.