0

Šedesátiletá bouře

Dnešní finanční krize, kterou odstartovalo splasknutí bubliny na trhu nemovitostí ve Spojených státech, znamená také konec éry úvěrové expanze založené na dolaru jakožto mezinárodní rezervní měně. Je to mnohem větší bouře než kterákoliv z těch, které se od konce druhé světové války vyskytly.

Abychom pochopili, co se děje, potřebujeme nové paradigma. To je obsaženo v teorii reflexivity, kterou jsem poprvé popsal před 20 lety ve své knize Alchymie financí . Podle této teorie nesměřují finanční trhy k rovnováze. Zaujaté názory a nepochopení problému na straně účastníků trhu zavádějí prvek nejistoty a nevyzpytatelnosti nejen do tržních cen, ale i do základních ukazatelů, které mají tyto ceny odrážet. Ponechají-li se trhy napospas vlastním prostředkům, mají sklon vychylovat se do extrémů v podobě euforie a zoufalství.

Jistě, vzhledem k potenciální nestabilitě nejsou finanční trhy ponechány napospas vlastním prostředkům; podléhají orgánům, jejichž úkolem je udržovat excesy v rozumných mezích. Členy těchto orgánů jsou však také jen lidé vystavení zaujatým názorům a nepochopení problému. Interakce mezi finančními trhy a finančními orgány je navíc reflexivní.

Cyklické procesy extrémního boomu a krachu se obvykle točí kolem úvěrů a vždy obsahují nějaký zaujatý názor nebo nepochopení – obvykle neschopnost uvědomit si reflexivní, kruhovou spojitost mezi ochotou půjčovat a hodnotou zástavy. Nedávný boom na americkém trhu bydlení je toho ukázkovým příkladem.