1

Sinajský sud střelného prachu

TEL AVIV– Zdá se, že nedělní drama v Káhiře zastínilo i krizi na Sinajském poloostrově. Civilní převrat, při němž egyptský prezident Muhammad Mursí nařídil odstoupení šéfa nejvyššího armádního velení, generála Muhammada Husajna Tantávího, však nijak nezmenšil závažnost problémů v Sinaji.

Počátkem srpna přepadli džihádističtí teroristé egyptskou vojenskou základnu v Sinaji a zabili 16 egyptských vojáků. Poté unesli dva obrněné vozy a vyrazili s nimi k izraelské hranici. Jednomu vozu se nepodařilo projet přes hraniční přechod; druhý sice pronikl na izraelské území, ale tam ho zastavili příslušníci Izraelských obranných sil (IDF). V reakci na incident zahájily egyptské vojenské a bezpečnostní složky ofenzívu proti ozbrojeným beduínským radikálům v Sinaji, přičemž Mursí donutil k odstoupení ředitele Generální zpravodajské služby a propustil guvernéra Severního Sinaje.

Tyto epizody jen zvýrazňují složitost měnící se geopolitické krajiny na Blízkém východě, křehkost egyptského politického uspořádání v éře po Mubarakovi a explozivní potenciál Sinaje, který je sice řídce osídlený, ale jeho součástí jsou i egyptské hranice s Izraelem a s palestinskou enklávou Gaza. Po loňském vyštvání Husního Mubaraka se bezpečnost v Sinaji zhoršila a region se stal živnou půdou islámského extremismu.

Podle mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem z roku 1979 měl být Sinaj převážně demilitarizován a sloužit jako nárazníková zóna mezi oběma dříve znepřátelenými státy. Ekonomické zdroje pro místní beduíny měl zajišťovat cestovní ruch a plynovody spojující obě země.