0

Mlčení čínských intelektuálů

Jak ukázala nedávná roztržka mezi Čínou a Spojenými státy ohledně amerického výzvědného letounu, na veřejném mínění teď v Číně hodně závisí. Kde ale stojí čínští intelektuálové a jakou hrají roli?

Po prokletí maocetungovské éry ožila znovu v osmdesátých letech tradiční čínská úcta ke vzdělání. Vzkříšena byla i konfuciánská představa, že nejvyšším posláním intelektuála je říkat vládci, co je pro říši nejlepší, ať už přesvědčováním anebo – troufá-li si – kritikou spolu s tím, že ponese veškeré následky svého jednání. V roce 1978 Liou Pin-jen ve své knize „Lidé nebo nestvůry?“ popsal, jak komunismus plodí korupci; v roce 1988 Su Siao-kchang ve filmu „Žalozpěv od řeky“ nastínil, jak některé stránky úzkoprsého despotismu v čínské císařské tradici dodnes přežívají uvnitř komunistické strany. Obě díla – a mnoho dalších prací z osmdesátých let – veřejnost fascinovala.

Ve srovnání s tím se léta po tchienanmenském masakru zdají politicky i intelektuálně chudokrevná a neduživá. Po roce 1989 jako by Čína ztratila morální kompas. Přesto v době, kdy svědomí intelektuálů mohlo zemi nejvíce prospět, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Proč?

Prvním důvodem je represe. Neotřesitelná tabu nedovolila veřejně diskutovat o tématech jako kulturní revoluce, krveprolití na náměstí Tchien-an-men, hnutí Fa-lun Kung a mnoha dalších, jež byla vnímána jako hrozba legitimitě režimu a jeho moci. Většina veřejně aktivních intelektuálů krom toho po roce 1989 Čínu opustila. Na novou generaci intelektuálních vůdců si země musela počkat.