http://prosyn.org/aWSkXzO/cs;
New Comment
Email this piece to a friend
Contact us
Please select an option
- Secure publication rights
- Submit a commentary for publication
- Website help
- Careers
- Advertise with us
- Feedback/general inquiries
- Education Subscriptions
- Corporate Subscriptions
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Jak ukázala nedávná roztržka mezi Čínou a Spojenými státy ohledně amerického výzvědného letounu, na veřejném mínění teď v Číně hodně závisí. Kde ale stojí čínští intelektuálové a jakou hrají roli?
Po prokletí maocetungovské éry ožila znovu v osmdesátých letech tradiční čínská úcta ke vzdělání. Vzkříšena byla i konfuciánská představa, že nejvyšším posláním intelektuála je říkat vládci, co je pro říši nejlepší, ať už přesvědčováním anebo – troufá-li si – kritikou spolu s tím, že ponese veškeré následky svého jednání. V roce 1978 Liou Pin-jen ve své knize „Lidé nebo nestvůry?“ popsal, jak komunismus plodí korupci; v roce 1988 Su Siao-kchang ve filmu „Žalozpěv od řeky“ nastínil, jak některé stránky úzkoprsého despotismu v čínské císařské tradici dodnes přežívají uvnitř komunistické strany. Obě díla – a mnoho dalších prací z osmdesátých let – veřejnost fascinovala.
Ve srovnání s tím se léta po tchienanmenském masakru zdají politicky i intelektuálně chudokrevná a neduživá. Po roce 1989 jako by Čína ztratila morální kompas. Přesto v době, kdy svědomí intelektuálů mohlo zemi nejvíce prospět, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Proč?
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.
Already have an account or want to create one? Log in