jk715.jpg

Stín půlměsíce

NEW YORK – V době, kdy Pákistán zakrňuje v existenciální krizi, dostává se do popředí zásadní otázka o podstatě tohoto státu. Jsou občané země Pákistánci, kteří jsou shodou okolností také muslimy, anebo muslimové, kteří jsou shodou okolností Pákistánci? Co je prvotní: vlajka, nebo víra?

Řada Pákistánců nedokáže na tuto otázku pohotově odpovědět. Drtivá většina takzvané „vzdělané elity“ země se zjevně nerozpakuje označovat se nejprve za muslimy a teprve poté za Pákistánce. Někteří mají pocit, že jejich náboženství je pro ně ze všeho nejdůležitější a že právě jemu budou vždy nejvíce oddáni. Jiní přiznávají, že náboženství pro ně nemá velký význam, avšak Pákistán prý pro ně začal znamenat tak málo, že i jejich vlažné náboženství převažuje nad jejich loajalitou vůči vlasti.

Tato ochota podřídit stát Bohu, a to i mezi vysoce vzdělanými lidmi, je prapříčinou pákistánské krize. Jak lze očekávat, že určitá země bude prosperovat, když pro většinu jejích občanů je oddanost vůči státu druhořadá? Jak může jít kupředu, když je slovy významného autora M. J. Akbara „idea Pákistánu slabší než Pákistánci“?

https://prosyn.org/0szYn7Zcs