Sekularita a duchovno v evropské ústavě

Jednou z polemik kolem návrhu ústavy Evropské unie je to, zda by v její preambuli měl být obsažen přímý odkaz na evropské křesťanské dědictví. Nad problematikou se zamýšlí Silvio Ferrari, významný znalec vztahů mezi církvemi a státem.

Evropské kostely mohou sice zet prázdnotou, náboženství však stále probouzí vzrušené debaty, tentokrát o jeho místě v evropské ústavě. Někteří lidé požadují, aby ústava obsahovala přímý odkaz na evropské křesťanské dědictví. Jiní chtějí, aby Evropa potvrdila svou sekulární povahu. Jakou roli by v základním zákoně Evropské unie měl hrát sekulární rozměr a jakou rozměr duchovní?

Není překvapením, že v návrhu ústavy má významné místo svoboda vyznání. Každý občan Evropy má právo vyznávat náboženství dle vlastní volby, přijmout jiné náboženství nebo se k žádnému náboženství nehlásit. Základem tohoto postoje je prvořadé postavení svědomí jedince, které s sebou nese právo každého člověka činit v záležitostech víry vlastní rozhodnutí, aniž by taková rozhodnutí vedla k negativním právním důsledkům. Ať jde o katolického, protestantského či pravoslavného věřícího nebo o ateistu, občanská a politická práva musí být rovná bez ohledu na rozhodnutí ve věcech náboženství či svědomí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/zgG3mmi/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.