0

Druhá velká kontrakce

CAMBRIDGE – Proč stále všichni nedávnou finanční krizi označují jako Velkou recesi? Vždyť tento termín se zakládá na nebezpečně mylné diagnóze problémů, s nimiž se Spojené státy a další země střetají, což ústí v chybné prognózy a špatné politické přístupy.

Pojem „velká recese“ vytváří dojem, že ekonomika odpovídá obrysům typické recese, jen je silnější – něco jako opravdu nepěkné nachlazení. Právě proto docházejí k tak chybným výsledkům prognostici a analytici, kteří se během současného poklesu snaží hledat analogie s dřívějšími poválečnými recesemi v USA. Navíc na přesvědčení, že nakonec jde vlastně jen o hlubokou recesi, již lze přemoci štědrou porcí konvenčních politických nástrojů, ať už fiskální politiky či masivních sanací, spoléhá příliš mnoho tvůrců politik.

Skutečný problém ale tkví v tom, že globální ekonomika je zle předlužená a z této situace není rychlé cesty ven bez programu přesunu bohatství od věřitelů k dlužníkům, ať už skrze úpadky, finanční represi nebo inflaci.

Přesnějším, ač méně konejšivým označením pro probíhající krizi je „Druhá velká kontrakce“. Carmen Reinhartová a já jsme tuto přezdívku navrhli ve své knize This Time is Different (Tentokrát je to jiné) z roku 2009, na základě diagnózy krize jako typické hluboké finanční krize, nikoliv typické hluboké recese. První „velkou kontrakcí“ samozřejmě byla Velká hospodářská krize, jak zdůraznila Anna Schwarzová a pozdní Milton Friedman. Kontrakce se netýká jen výstupu a zaměstnanosti, jako za běžné recese, ale i dluhu a úvěrů a zkracování dluhové páky, k jehož dokončení je obvykle zapotřebí mnoho let.