0

Syndrom schizofrenie

Schizofrenie postihuje asi 1% lidí na světě. První symptomy se obvykle projeví kolem pětadvaceti let věku člověka a mnozí se nikdy úplně neuzdraví. Ještě horší je, že o příčinách schizofrenie nevíme téměř nic.

Na jedné straně existují pádné důkazy, že schizofrenie má biologický základ, neboť přetrvává v rodinách, což poukazuje na genetický prvek. Vyskytují se také drobné abnormality ve struktuře mozku. Léčba pomocí farmaceutik, zejména těch, která ovlivňují nervový mediátor dopamin, dokáže symptomy mírnit, avšak mechanismus jejich účinku neznáme a vyskytovat se mohou - a vyskytují se - nepříjemné vedlejší účinky.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Na straně druhé, typické příznaky schizofrenie patří nesporně do duševní oblasti. Pacienti se svěřují s halucinacemi (falešnými vjemy) a bludy (falešnými přesvědčeními). Pacient může slyšet hlasité předříkávání vlastních myšlenek nebo hlasy, které o něm diskutují. Může být přesvědčen, že jeho jednání ovládají cizí síly nebo že mu do mysli vkládají myšlenky. Úkolem neuropsychologa je objasnit, jak porucha mozku může vyústit v tyto bizarní prožitky.

Mým vlastním výchozím bodem pro pochopení schizofrenie je postřeh, že v některých případech je „hlas", který pacienti slyší, očividně jejich vlastním hlasem. Tento poznatek posouvá problém do poněkud jiného světla: otázkou není to, proč pacienti slyší hlasy, nýbrž proč mylně považují vlastní hlas za hlas někoho jiného. Tato otázka se vztahuje i k ostatním symptomům. Například pacienti trpící bludem, že jsou ovládáni, tvrdí, že jejich pohyby jsou cizího původu - mají pocit, že pohyby vykonává někdo jiný.

Není to tak překvapivé, jak by se mohlo zprvu zdát. Vždyť každý čin, který provedeme, vyvolává změny našich vjemů. Když hovoříme, slyšíme zvuk vlastního hlasu. Pohneme-li paží, dochází ke změnám kinestetických a taktilních vjemů. Na podstatě těchto vjemů však není nic, co by je odlišovalo od signálů, jež vyvolávají vnější události - to, že někdo jiný promluví nebo mi zdvihne ruku.

Běžně bez potíží rozeznáme, zda vjemy způsobuje naše vlastní jednání, neboť takové vjemy lze předvídat. Na základě motorických příkazů, jenž vysíláme svým svalům, dokážeme přesně předvídat vjemy, které naše jednání vyvolá. Právě proto nemůžeme sami sebe polechtat. Pohladíme-li si pravou rukou levou dlaň, vjem je minimální. Pocit je však velmi silný, jestliže podnět pochází od jiné osoby nebo od robota.

Pomocí funkční magnetické rezonance (FMRI) lze tentýž fenomén pozorovat v mozku. Dráždění dlaně vyvolává aktivitu v té části mozku - mozkovém laloku -, která zpracování taktilní podněty. Pokud ovšem svou dlaň hladí sama sledovaná osoba, zaznamenáváme mnohem menší aktivitu.

Tento mechanismus, nazývaný reaference, zeslabuje prožitek vjemů, které vyvoláme svým vlastním jednáním. To nám umožňuje rozpoznat důležitější změny vnímání, jež způsobuje vnější dění, a odlišit je od vjemů, které způsobují naše činy.

Kdyby tento mechanismus řádně nefungoval, mohli bychom mylně připisovat vjemy vyvolávané naším vlastním jednáním něčemu, co se děje v našem okolí, nad nímž nemáme žádnou kontrolu. Tuto hypotézu lze experimentálně ověřit. Co do prožitků, pacienti, kteří tvrdí, že jejich pohyby jsou cizího původu, by si měli být silněji vědomi vjemů, jež způsobuje jejich vlastní konání. Měli by například být schopni se polechtat.

Právě to jsme skutečně zjistili: pacienti trpící bludem, že jsou ovládáni, tvrdí, že vjemy, jež se dostavují, když pohladí svou vlastní dlaň, jsou stejně intenzivní jako vjemy, které vznikají, když jim dlaň pohladí někdo jiný. Slovy fyziologie, když tito pacienti dělají pohyby, které pociťují jako cizí, projevují abnormálně silnou aktivitu v mozkovém laloku. Jejich fyziologické reakce na vjemy, jež sami vytvářejí, se nezeslabují.

Obdobná pozorování byla učiněna i u sluchového ústrojí. Aktivita v té části mozku, která se týká zvuku, tedy spánkový lalok, se zeslabuje, slyšíme-li během hovoru zvuk svého vlastního hlasu. Pacienti, kteří zažívají sluchové halucinace, toto snížení aktivity vůči svému hlasu neprojevují.

Dosud víme jen velmi málo o mechanismech, které nám umožňují předvídat vjemy vyvolávané naším vlastním jednáním. Ta část mozku, která vyvolává úkony, tedy čelní kůra, musí vysílat signály do těch oblastí mozku, kde se zpracovávají vjemy, avšak o podstatě těchto signálů či o konkrétních drahách víme jen velice málo.

Fake news or real views Learn More

Dokážeme však měřit sílu spojení mezi oblastmi mozku a síla těchto spojení u pacientů trpících schizofrenií se zdá být menší. Možná tedy pochopení symptomů schizofrenie na fyziologické úrovni vzejde ze studia vztahů mezi různými oblastmi mozku.

Stále ještě je potřeba vykonat mnoho práce, a to jak kvůli porozumění schizofrenii, tak kvůli vývoji účinných léčiv. Přinejmenším teď ale máme nadějný rámec pro pochopení toho, jak se bizarní duševní prožitky mohou vázat k abnormálním procesům v mozku.